Rubrika: Děti

Mít doma batole, je skutečně náročné a velmi těžké období. Člověk musí být neustále ve střehu, aby jej uhlídal. Pokud patříte mezi ty, kdož ještě nebyla těhotná a miminko nemá, tak skutečně nevíte o čem je tu opravdu řeč.

Batolata jsou velmi neúnavná stvoření, neustále zvídavá stvoření, která musejí vše osahat, vzít do pusy, vyzkoušet a vzít i to, co jim do ruky vůbec nepatří. Mají naprosto nesmyslné požadavky a pokud jim v nich nevyhovíte, chytá je záchvat vzteku. Je to zcela normální a rozhodně se nemusíte děsit toho, že je vaše dítě nevychované. V tomto věku je zcela běžné, že se děti takto chovají a chová se tak 90% z nich. Zatím není třeba žádné paniky.

To, že je vše kolem vás tolik nebezpečné, si začnete uvědomovat, až když se z vašeho dítěte stane batole. O tolika překážkách, které doma máte, jste jistě nikdy netušili. Kolik nebezpečí může v sobě skrývat jeden jediný stůl? Pomineme-li rohy, tak jsou to všechny předměty, které jsou na stole umístěné a také stůl jako takový, protože dítě vám bude mít tendence z něj nejen vše brát, ale také na něj lézt.

Okolo věku 3 let se začínají děti více vázat na opačné pohlaví. Pokud tedy máte holčičku, tak by chtěla spíše tatínka a pokud máte kluka, tak bude tíhnout více k vám. Neberte to zle. To se prostě stává a děti to tak cítí. Není to tím, že byste byl špatným rodičem.

Okolo věku 2-3 let je chování dětí podobné aprílovému počasí. Jendou prší, pak zas svítí slunce. Z dítěte, které je vzteklé a nedá se zastavit, se náhle stane dítě naprosto klidné, pokud však dostane, vše to, co dostat chce. Naopak pak z dítěte, které je naprosto v pohodě a je klidné,  v momentě kdy se najednou začne něčeho dožadovat, začne být někdo, který je nesnesitelně vzteklý a bude ječet tak dlouho, dokud to nebude po jeho.

Ničeho se nebojte, každé dítě z takovéhoto období vyroste. S batoletem potřebujete klid a pevné nervy, jinak se z toho sama zblázníte.

Rozmazlené dítě bývá většinou takové, kterému je tolerováno vše a které pak nezná hranice výchovy. Tolerování všeho může zapříčinit jednak naše pohodlnost, kdy raději dítěti ustoupíme, než abychom poslouchali křik, řev a vztekání, dále je to pak dané pocitem, že nechceme dítěti přeci jen zakazovat a neustále něco nakazovat, protože je to jen dítě.

Právě zde nastává chyba. Ano, je to jen dítě, které neví co se smí a nesmí a tudíž bychom mu to měli my, jako jeho rodiče, jeho nejbližší ukázat a navést ho tak na správnou cestu. Zákazy musí být jasné a rázné, aby si dítě uvědomilo, že když něco řekneme, myslíme to úplně vážně.

Neustupujte, pokud jednou něco zakážete. Vaše ratolest pak nabude pocitu, že i když jste to zakázali, tak jste to při jeho prosbách a nářku pak nakonec stejně povolili. Tím dáte spouštěcí mechanismus vztekání a vyprošování si věcí, po kterých vaše dítě touží.

Jste-li v obchodě a dítě si přeje něco koupit, vysvětlete mu, že to není možné, protože nemáte tolik korunek, ale že pokud bude hodné, přinese mu to třeba Ježíšek. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud vidím něco, co se mi líbí, tak to taky musím mít, takže na jednu stranu ty děti docela chápu. Měli bychom asi začít trénovat i sami sebe.

V kolektivu dohlédněte na to, aby vaše dítě nebralo ostatním dětem hračky, ale vysvětlete, že teď si s hračkou hraje Evička, protože si jí vzala první a až si s ní nebude hrát Evička, půjčí si jí vaše dítě. Podejte to tak, že ani vašemu dítěti by se nelíbilo, kdyby mu někdo bral hračku, se kterou si hraje.

Sice spustíte lavinu pláče, ale na druhou stranu, kdybyste tak neudělali a vaše dítě mělo v mozku zakódováno, že smí všem všechno brát, protože to chce, pak by bylo mezi ostatními velmi neoblíbené a málokdo by si s ním chtěl hrát a to přeci nechceme.

Vysvětlujte vše v klidu a po dobrém, nikdy neustupujte, i když sama vím, že je to hodně těžké. Nicméně se vám toto úsilí jednou vrátí v podobě vychovaných dětí, které nejsou postrachem pro své okolí. Fyzické tresty se obecně nedoporučují, ale občas dítě plácnout je někdy si myslím vhodné.

Bouřka je nepříjemná jak pro nás pro dospělé, tak především pak pro děti, které se jí zákonitě bojí a neví proč se tato situace děje. Silná bouřka způsobuje velké rány a samozřejmě blesky a tak se jí lidé a hlavně pak děti bojí. Jak dítěti vysvětlit, co že se to děje a proč je venku bouřka?

Ujišťujte, klidněte a snažte se udržet pohodu

Pokud je bouřka, snažte se co nejvíce eliminovat blesky a rány. Zatáhněte závěsy, rolety, či žaluzie, aby vaše dítě bylo ušetřeno blesků, zavřete všechna okna a pokud to jde pusťte hlasitěji televizi, nebo hudbu, aby se nebálo hromů.

Vysvětlete, že se bát nemusí, že se jen mraky na nebi perou o hračky, stejně tak, jako to dělá občas i vaše dítě a že když se pak vzteká a propukne ono v pláč, mravenečci a berušky v trávě vidí toto stejně, jako my teď bouřku. Vysvětlete, že mu nic nehrozí,  mraky v nebi se jen trošku poperou a pak zas bude klid.

Nebo můžete vysvětlit vašim dětem, že si takto mraky hrají a dělají berany, berany, duc a že nám to připadá ošklivé a strašidelné, ale ve skutečnosti je to jen jejich hra.

Větším dětem pak vysvětlete, že pokud jsou doma, tak se bát nemusí, že jde o přírodní jev, který se bohužel čas od času děje. Je to sice nepříjemné, ale bát se nemusí.

Pokud je bouřka v noci, pak si vezměte své dítě k sobě a objímejte ho, aby se cítilo v bezpečí. Pokud bude s vámi, bude mu lépe, než když se bouřky bude bát samo u sebe v pokojíčku. Vaše náruč dítě určitě uklidní a nebude se až tak bát.

Moje dcera si například dává peřinu přes hlavu a je jí úplně jedno, že je strašně zpocená. Bojí se tak, že to řeší peřinou přes hlavu, ale samozřejmě je vždy u mě.

V naší zemi je věk 18 přechodem do dospělosti a je to tak pro každého z nás vstup do světa, kde je již téměř vše dovoleno, budeme-li se bavit o legálních věcech. Co můžu dělat od 18 let? 18 let znamená, že jste plnoletí a berete zodpovědnost sami za sebe.

Máte možnost udělat si řidičský průkaz a začít řídit vozidlo, na což se těší nejen dospívající a tak si díky 18-tým narozeninám, může splnit svůj sen o autě a jeho řízení. Pozor však na opatrnost. Frajeřit za volantem se nevyplácí.

Konečně si na svých 18-tinách můžete dát legálně alkohol a zakouřit si, i když většina z nás má tyto zkušenosti v tomto věku dávno za sebou. Nicméně nahlas se o tom mluvit nesmí, to až tehdy, oslavíte-li vstup do dospělosti.

Další věc co smíte v 18 letech a to i přesto, že jste to udělali již dávno před tím, je sledovat erotické filmy a pornofilmy, zároveň do světa erotiky můžete vstoupit jako umělci při focení a nebo natáčení, ale o to ne každý z nás stojí.

Mnoho z nás se na svůj věk, kdy mu bylo 18 těšilo, protože do té doby jsme od svých rodičů často poslouchali ať si počkáme, až nám bude 18 a to pokaždé, když jsme od nich něco dospěláckého chtěli.

V tomto věku se také ukončuje vzdělání a začíná se nastupovat do zaměstnání, proto je tento věk zcela přelomový, ale samozřejmě ukončené vzdělání je individuální a každý může toto vzdělání ukončit v jiném věku. Záleží na tom, jak mu to ve škole jde.

Většina z nás si myslí, že pokud je mu 18, může už vše a nemusí se koukat na to, co na to říkají rodiče. Svým způsobem je to pravda, ale měli bychom brát ohledy na to, že nás rodiče vychovali, dali nám život a tak bychom na jejich i když pro nás zastaralé názory, měli hledět přeci jen s respektem.

Toužili jsme po miminku, moc jsme si ho přáli, máme za sebou porod a teď přišla chvíle, kdy na vás najednou padne spousta starostí…

Jak porodit a nezbláznit se? To je především otázka pro matky, které si tímto již prošly. Začátky jsou pro většinu maminek těžké, ale každá se do toho postupem času dostane.

Chaos je normální

Přijdeme z porodnice domů a najednou nevíme co dřív. V první řadě miminko přebalíme, převlékneme a uložíme do postýlky. Vybalíme věci z porodnice a budeme čekat až přijde chvíle na krmení. Neběhejte z místa na místo a nepřemýšlejte co dřív. Naučte se určitý rituál, který budete dodržovat.

Jak často kojit zjistíte brzy. Miminko papá obvykle po třech hodinách, ale často i v menších intervalech. Před každým kojením jej přebalíme a pak mu dáme najíst. Některé děti ale při kojení kakají, bude-li to případ vašeho miminka, přebalte ho až po kojení.

Po jídle uložíte miminko do postýlky a udejte doma, co je potřeba, popřípadě odpočívejte. Naučte se odpoledne, nebo dopoledne jít s miminkem na procházku, v opačných časech, pak obstarat domácnost.

Nemějte miminko stále na ruce, nechte jej, ať se učí být samo. Uložte jej do postýlky a nechte jej si broukat, či spinkat. Horší je, když nám miminko stále pláče a my nevíme, jak jej utěšit. Musíme najít příčinu. Buď má hlad, dáme mu tedy najíst, nebo ho může bolet bříško, cvičíme s nožičkami, masírujeme bříško speciálním krémem. Dobrý je také fenyklový čaj.

Vezmeme miminko na procházku. Malé děti hodně spinkají, takže i když nám ze začátku může přijít, že se asi ze všeho zblázníme, postupem času zjistíme, že se to zvládat dá. Jde o to, správně vše uzpůsobit a dělat ve správný moment správné věci.

První dny jsou skutečně těžké, než si na to vše zvyknete, ale věřte, že budete velmi brzy zajetí v těch správných kolejích. Nebojte se o radu a pomoc požádat ostatní maminky, nebo babičky. Není to žádná ostuda. Máte první dítě a nemůžete vědět hned všechno.

Znovu je tu jeden článek od čtyřnásobného tatínka dětí věku 1, 2, 4 a 6 let, takže pokud se dámy oprostí od hrdosti číst si rady od chlapa, tak se třeba něco inspirujete. A třeba ne, tak mě můžete pod článkem pěkně zkritizovat. :-)

Za ten jeden rok se děťátko změnilo jako již žádný další rok ne. Naučilo se spoustu věcí a ušlo dlouhou cestu. Ještě delší ho ale teprve čeká. Každé dítě je jiné a odchylky jsou tak velké, že se nemusíte bát, že vaše dítě není v pořádku, když něco zatím oproti ostatním neumí. Opakování je matka moudrosti a malé děti jsou jako houby, které chtějí nasávat nové znalosti a zkušenosti.

Zabavit roční dítě tak není nic složitého. Když si odmyslíte hodiny, které spí, ty které jí a pije, tak jich zase tolik nezbývá. Stačí jakýkoliv nový podnět a upoutá jeho pozornost. Je ovšem otázka na jak dlouho a tohle se nedá dopředu odhadnout.

Mnohokrát se nám stalo, že jsme dětem pořídili novou hračku (která nebyla levná) a vůbec se nesetkala s pochopením. Po pár minutách naprostý nezájem a tak jsme se mohli utěšovat tím, že ji využijí další.

Naopak stačí půllitrová PET láhev částečně naplněná vodou a ta snad všechny děti prostě fascinuje. Takovou věc máte často třeba na návštěvě u lékaře a tak je perfektní jak malé dítě zabavit.

Obecně potom volte takové předměty a hračky, které působí na více smyslů najednou. Pestré barvy zapojí do hry zrak. Různé zvuky jako šustění, praskání, cinkání zapojí sluch. Taková hračka může mít i různé druhy povrchů – hladký, drsnější, samet, vlna a tím zapojíte hmat. Vše se počítá a čím propracovanější hračka je, tím déle udrží pozornost potomka.

Samozřejmě nic netrvá věčně a je potřeba hračky střídat, aby se neomrzely. My takhle máme několik krabic plných hraček a čas od času vyměníme stávající za jiné a tím děti opět nalákáme ke hře.

Je dobré střídat čas, kdy si s dítětem hrajete vy, čas kdy si s ním hraje partner (aby nebylo závislé jen na vás) a nezapomeňte dát dítěti dostatek prostoru pro hru samostatnou. Postupně můžete tuhle třetí variantu prodlužovat, a tak si připravíte duševní klid do budoucna. Není nic horšího než 3-4 letý závisláček, který si všude otevře a nedá vám možnost ani připravit oběd.

Nezapomeňte, že nejlepší způsob jak roční dítě zabavit je, když se u toho budete bavit.

Také se vám poštěstilo a máte doma dvě ratolesti? Žádná sranda, že? Ale věřte tomu, že nejste první ani poslední, komu se to podařilo a tak je potřeba tomu přizpůsobit životní režim.

Článek píšu já, táta, který má nyní 3 kluky a jednu holčičku, tedy 4 děti ve věku 1, 2, 4 a 6 let, takže pár věcí jsem se za tu dobu naučil. Moje rady nemusí platit pro každou rodinu, ale určitě si v tom najdete to své, co zafunguje a o další rady se můžete podělit pod článkem.

Jak tedy zvládnout dvě a více dětí? Důležité je si uvědomit, že dvojnásobný počet NEMUSÍ znamenat dvojnásob práce a času. Když děláte oběd nebo když děti koupete, tak to není skoro žádný rozdíl. Stejně tak když jdete na procházku, tak prostě berete všechno co doma běhá. Je ale potřeba být dvakrát více na pozoru, aby se jim nic nestalo.

Každé dítě je originál, každému se líbí něco jiného a pokud chcete své děti zvládat, vyplatí se vám najít průnik společných zájmů. Naši kluci mají třeba rádi stavebnice, ale hrozně se u toho hádají, takže tudy cesta nevede. Některé děti si spolu více sednou a jiné po sobě jdou jako psi, takže pokud zjistíte, že k sobě dvě děti mají blíže, mohou si spolu hrát častěji, u stavebnic si pomáhají, na procházce se drží za ruce a to je to co potřebujete. Naopak ty které mají vztahy vyostřené, tak raději držet od sebe.

Stejně tak máte-li větší byt, doporučuji děti rozdělit i na noc. Ráno se vám odmění tím, že vás nechají déle spát a nebudete muset v 6 ráno řešit první bitvy.

Pokud nejste odpůrci televize, tak skoro všechny děti mají rádi pohádky a od tří let se na ně vydrží dívat klidně hodinu. To se může hodit, když potřebujete udělat úklid nebo připravit jídlo. Nic se ale nesmí přehánět a i když televize pomůže děti zvládnout, nechcete aby na ní byly děti závislé. To samé platí o počítači nebo tabletu.

Nám se třeba nikdy nepodařilo dát děti spát najednou, vždycky je jeden z nich unavený méně a vyburcuje ostatní, takže potom nejdou spát klidně 2 hodiny a během té doby chodí za námi nebo my za nimi aby se ztišily. Ale když je dáváme do postelí postupně, např. po 30 minutách, tak je vše v klidu.

A co vy, našli jste něco co na vaše děti zaručeně funguje a pomůže vám přežít náročný den?