Rodina Strana 6 z 12 Zjisti Jak.cz

Jak si zvýšit sebevědomí

Někteří z nás mají sebevědomí velmi nízké. Důvodem může být postava, špatné a nekvalitní vlasy, ošklivá pleť, nebo cokoliv jiného, co na sobě nemusíme mít vůbec rádi.

Abychom si zvýšili sebevědomí, je třeba najít na sobě to pěkné a na to poukazovat. Pokud máte například pěkné nohy, tak je vystavujte pohledům ostatních. To samé platí o pěkných rukách, nebo o čemkoliv jiném, co se vám na vás líbí. Zakryjte nedokonalosti a vystavte přednosti. Zajděte si ke kadeřníkovi a nechte si udělat nový účes. Změňte barvu vlasů a udělejte se zajímavějšími. To vše vám k sebevědomí prospěje.

Stanovte si cíle, kterých chcete dosáhnout

Začněte u něčeho jednoduššího. Uvidíte, jak vám to, že něčeho dosáhnete, zvýší sebevědomí. Nedávejte si za cíl věci, o kterých víte, že je nezvládnete, ale takové, kterých pro vás nebude těžké docílit. Pokud si stanovíte cíl, kterého jste schopni docílit, zvýšíte si tak vaše sebevědomí. Zkuste začít chodit cvičit a vytvarujte si postavu. Posilovna, nebo i jiné cvičení, které vás bude bavit, jsou tím pravým nakopávačem sebevědomí, protože potom, co se budete tomuto intenzivně věnovat, bude vypadat určitě o dost lépe a to vám v sebevědomí jistě pomůže.

Pracovní cíle jsou v tomto směru také důležité

Dostanete-li úkol, pracujte na něm tvrdě a s nejvyšším nasazením. Pokud na něj jste krátcí, nebojte se požádat někoho z kolegů o radu. Uvidíte, jak si budete připadat skvěle, pokud k vám pak přijde pochvala od nadřízeného. I toto vám zvýší sebevědomí. Jestli máte kolem sebe někoho, kdo vám sebevědomí podkopává, pak to určitě nebudete mít jednoduché. Musíte se nad tohoto člověka umět povznést.

Nejspíše on sám má nějaký problém sám se sebou a snaží se vyléčit si jej na ostatních. Jeho cílem je, aby on sám se necítil jako jediný, kdo má nízké sebevědomí a snaží se jej podkopnout i ostatním. Nenechte se tímto člověkem zviklat a jeho názory si rozhodně až tak k srdci neberte.

Jak se ubránit znásilnění

Znásilnění bychom neměly nikdy brát na lehkou váhu, a pokud se vám stane, že se dostanete do takto nebezpečné situace, tak je třeba okamžitě jednat. V první fázi máte šanci největší. Pokud se k vám útočník blíží zepředu, pak jej můžete nakopnout do rozkroku, začít křičet, kopnout do holenní kosti a snažit se co nejrychleji utéct do bezpečí.

Nejtěžší je si uvědomit fakt, že se opravdu k něčemu schyluje a že je třeba začít situaci ihned řešit, což nám někdy nemusí vůbec dojít. V tomto okamžiku se pak dostáváme do fáze druhé. Ještě než se přesuneme do fáze druhé, vrátíme se k té první.

Útočník může zaútočit na svou oběť zezadu, což je mnohem horší. V takové situaci je třeba se hodně zmítat. Kopat dozadu a snažit se trefit se do jeho pohlavního ústrojí. Pokud je to možné, vyškubněte se útočníkovi z oblečení a utečte. Křik a volání o pomoc je v tuto chvíli velice důležitý. Pokud vás však svalí na zem, nemáte už tolik šancí na ubránění se a s obranou už raději přestaňte. Přistupte na jeho hru, kdy mu povězte, že jste vlastně ráda, ale že by si měl dát pozor, neboť máte pohlavní nemoc. Nebo že byste si to s ním ráda rozdala, ale na nějakém lepším místě, protože na tomto vám to přijde dost nepohodlné.

V okamžiku, kdy již vykonává svou potřebu, se již raději nebraňte, protože právě zde můžete útočníka natolik rozčílit, že vás může hrubě napadnout, nebo dokonce usmrtit. Je to sice šílené, ale raději to chvilku vydržte s domněním, že za to budete moci žít dál, než abyste udělala něco, co vás o život připraví.

Ženy jsou ohrožené prakticky v jakémkoliv věku a je jedno, jsou-li to ženy atraktivní, nebo obyčejné. Útočník většinou na krásu, na věk, ani na vzhled nehledí, a proto jsme ohroženy naprosto všechny.

Důležité je začít se bránit v počátku, v další fázi se pak raději podvolit, mnohdy vám to může zachránit život.

Jak učit děti lyžovat

Pokud se rozhodneme, že budeme učit své děti lyžovat, tak to buď děláme sami, nebo si zaplatíme kurz, kde se dítěti budou věnovat zkušení instruktoři a ty jej povedou k tomu, aby se naučilo dobře lyžovat.

Za kurz se samozřejmě platí, a pokud peníze nechceme dávat, pak je to na nás, jak se k tomu postavíme. Tím, že dítěti kurz zaplatíme, se mnohdy ochudíme o krásné chvíle, které s dětmi můžete strávit. Proto je velmi zajímavé a i zábavné, když své děti učíme lyžovat sami. Chce to ale, aby rodiče byli sami lyžaři, jinak výuku mohou provádět jen těžko. S výukou začněte nejdříve ve 3 letech. Dítě v tuto dobu už umí samo velmi dobře chodit a běhat a ovládat své dolní končetiny. Je navíc připravené na neobvyklý způsob pohybu dolních končetin.

Pro první krůčky na lyžích použijte lyže, kterým se takzvaně říká First step. Pokud cítíte, že to dítě nebaví, tak jej do toho nenuťte. Jakmile do toho bude tlačené, může se vzpouzet. Na lyže můžete dítě začít zvykat i doma na koberci. Nechte jej, ať se v nich pohybuje a zkouší, jak se mu v nich otáčí.

A jak vybírat lyže? Měly být asi tak o 10 až 20 cm kratší, než je výška dítěte. Nebojte se lyží z bazaru. Na první krůčky není nutné vyhazovat za ně majlant a navíc berte v potaz to, že děti z lyží velmi rychle vyrostou. Oproti tomu byste ale měli investovat do nových lyžáků, protože ty by neměly být vyšlapané a rozhodně by měly být pevné.

Jako první by se mělo dítě naučit ťapkat v lyžích dopředu a dozadu a zjišťovat to, jak moc sníh klouže. Další bod je otáčení se na místě, kdy se dítě samo zvládne otočit až do vzdálenosti 5 metrů. Při sjíždění je velmi nutné, aby šlo o skutečně mírný svah. Většina lyžařských středisek takové svahy i s malými vleky mají.

Děti učte sjíždět formou hry tak, aby je to bavilo a aby neměly pocit, že jsou do něčeho tlačeni. Není důležitá forma výuky tolik, jako zasvěcení dítěte do světa zábavy.

Jak zvládnout rozvod s noblesou

Že rozvod není nic jednoduchého o tom není pochyb. Trápíme se, ničíme, naše psychika velmi trpí a my ani náš „ex“ nevíme, jak se s tím vším vypořádat.

Rozvést se dá ale také s noblesou, jak to udělat?

Pokud je na nás vyvíjen tlak, pak reagujeme velmi špatně a děláme věci, které bychom normálně neudělali. Potom dáváme tomu druhému pocit, že si vlastně říká, že je dobře, že se s námi rozloučil. S největší pravděpodobností se nám těžko spí a špatně jí, jmte psychicky vyčerpaní, neustále přemýšlíme o tom, kde se stala chyba a proč k rozvodu dochází, co jsme udělali špatně, na tyto věci ale s největší pravděpodobností nepřijdeme.

Rozhodně se přestaňte trápit a řešit tyto věci například alkoholem. Pokud se vás rozhodl opustit, tak i když to bude strašně těžké, tak svého bývalého nekontaktujte. Je to velmi těžké, ale uvidíte, že kontaktováním ničemu neprospějete.

Samozřejmě, že pokud vás bude kontaktovat on, tak se tomu nevyhýbejte, ale sama tyto první kroky nedělejte. Pokud trpíte psychicky, jako že nejspíš ano, tak si zvyšte jakýmkoliv způsobem sebevědomí. Změňte image, kupte si něco pěkného na sebe, ostatně, to jsou první věci, které žena po rozchodu, nebo když má nového přítele, dělá. Na těchto faktech se pozná většinou, že se ženě v životě děje něco neobvyklého.

Pokud se spolu musíte někde sejít a domluvit se na určitých věcech, pak se sejděte na neutrální půdě, což může být restaurace, kavárna, nebo jiné místo, kde mezi vámi nedocházelo k hádkám a jděte na toto místo s čistou hlavou. Nevyhledávejte žádné konflikty, ale snažte se domluvit na všem v klidu. Buďte ta, co je nad věcí, protože jedině tak si získáte u svého bývalého obdiv. Pokud nechcete, aby vás měl za hysterku a nevyprávěl o vás před kamarády špatně, pak se musíte chtě, nechtě rozejít s noblesou. Řekněte mu, že jeho chování a jednání chápete a nic mu nevyčítáte. Uvidíte, jak na vás změní názor.

Jak poznáte, že je to ten pravý

Máte pocit, že ten muž, se kterým jste se začala vídat jen ten pravý, chcete se za něj vdát, nebo stále tápete? Určitě vám přijde skvělý na začátku, protože jak se říká, když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali. Navíc máte růžové brýle a tak nevidíte nedostatky, ale jen přednosti. Ten pravý pohled na vašeho muže přijde, až za nějakou dobu. V začátcích jej tedy ještě úplně tak neposuzujte, ale chvilku si počkejte. Úplně nejlepší je, když už spolu bydlíte a tak můžete začít řešit to, jestli je to ten pravý, či nikoliv. Je vám s ním dobře, protože vás umí rozesmát? Cítíte, že máte špatnou náladu, ale váš partner vám ji umí zlepšit?

Pak je to na dobré cestě. Vykouzlit vám úsměv na tváři je velice důležité a vy pak budete mít pocit, že i když jste z práce vyčerpaná a je toho na vás moc, tak vám váš přítel dokáže zvednout náladu. Víte o sobě, že nejste dokonalá a že máte nedostatky. Pokud vás přítel bere i s tím, je to ten pravý. Není na místě vás za vaše nedostatky kárat, ale brát vás i s nimi. Pokud se vám v posteli snaží maximálně vyhovět a nemyslí jen sám na sebe, tak si jej taktéž važte. Jde-li mu o vaše blaho, je to ten pravý.

Další věc kdy poznáte, že jste si vybrala dobře je ta, že za vámi váš přítel bude vždy stát a to i například tehdy, když se do vás budou navážet jeho kamarádi. Je to sice nepříjemná situace, ale může se to stát. Nikdy se nezavděčíme všem. Plusem také je to, pokud vás rozmazluje. Jestliže by pro vás udělal cokoliv a dokáže si vás hýčkat, tak se jej držte. Vybrala jste si dobře. Pokud máte děti a váš přítel je má rád, tak i to je velmi velká výhra a dala by se říci, že ta největší. Tam to totiž musí fungovat, jinak je se vztahem konec. Pokud se s mužem cítíte šťastná a to i po delší době a klape vám to spolu, tak jste si jistě vybrala dobře. Samozřejmě, že všude je něco, ale převládat by mělo to pozitivní.

Jak se vdávat v zimě

Svatba v zimě sice není tak obvyklá, ale i v zimě se lidé berou. Většina z nás touží potom mít krásné šaty a za sebou romantickou kulisu, což v zimě zcela jistě nevykouzlíte. I svatba na sněhu může mít ale své kouzlo.

V našich představách se ale většinou vdáváme na pláži u palem a při šumu moře, realita to je často naprosto jiná. U nás se většinou volí letní měsíce pro svatební den, ale ani ten nikdy nezaručí fakt, že se počasí vyvede. Ať je léto, nebo zima, počasí si prostě nenaplánujete. V létě vám svatbu mohou znepříjemnit mohutné lijáky, či neúnosná vedra a v zimě pak naopak můžete prožít neskutečně krásné období, kdy sněží, vy na sobě máte bílé, krásné šaty a k nim bílý kožich.

I zima dokáže vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Navíc nikdo netvrdí, že musíte být venku. Vaše svatba může mít romantické kouzlo u hořícího krbu, kdy za zády máte zamrznutá okna a zasněženou krajinu. Proč ne? Jsou lidé, kteří zimu milují a její kouzlo je pro ně neopakovatelnou záležitostí a proto si zvolí svatbu v zimě. Projet se pak můžete ve vyzdobeném kočáře a to dokonce i v zimě, nebo v originálně upravených saních, které budou vyrobeny speciálně pro tuto příležitost. Pozitivní kouzlo svatby si můžete najít ve všech obdobích, jak v těch letních, tak i v těch zimních.

Pokud se rozhodnete vdávat se v zimě, nebudete muset zřejmě dlouho čekat na volný termín, protože v zimě většinou plno rozhodně není a vy tak máte šanci, vzít se rychleji a nečekat až tak dlouho. Můžete si vybrat vhodné datum. Pokud jste se například s partnerem seznámili v zimě a rádi byste si v tom samém datu splnili sen o tom, že se ve stejný den vezmete, tak to určitě nebude problém, termín totiž nejspíš bude volný. Oproti tomu v létě jsou čekací lhůty na svatbu velké a oddávající mají nabité programy.

Jak zabalit dárky

Nákup vánočních dárků jste zvládli, nakoupili jste to, co si myslíte, že druhému udělá radost a tak tuto povinnost už máte z krku, ale na řadě je ještě balení dárků. A to nebývá zrovna jednoduché. Zabalit pěkně dárek vám může dát pořádně zabrat a někdy to pro někoho může být těžší, než vymyslet, co by měl koupit. Obzvláště pak, jste-li muž. Pokud si na to netroufáte, pak raději poproste někoho, kdo by pro vás dárky zabalil, nebo využijte dárkovou službu, která je ve velkých obchodních domech, nebo úplně nejjednodušší řešení je, že dáte dárek do dárkové taštičky, kterou si koupíte.

Jenže někdo chce být výjimečný i tehdy, když dáreček předává a proto si dává velmi záležet na to, jak dárek zabalí. Chce to vymyslet něco zajímavého? V první řadě myslete na to, jaký balicí papír použijete a k němu vyberte i stuhu. Jestliže je papír vícebarevný, rozhodně zvolte stuhu, která bude mít jen jednu barvu, jestliže je balící papír jednobarevný, můžete jej doplnit barevnými stuhami s různými motivy, ale vše k sobě musí ladit. Pokud je stuha širší, vypadá zajímavěji. Do mašle pak můžete vložit malé vánoční kouličky, vločku, větývku, či cokoliv jiného, co bude vypadat zajímavě a atraktivně. Hledejte insp irace, nebo povolte uzdu své fantazii. Dárek pak popište pěkným a úhledným písmem, nebo si vytiskněte na počítači nějaké pěkné, zajímavé písmo a nadepište dárek, aby se vědělo, komu patří.

Pokud máte malé děti, tak na balíček nalepte jejich fotku. Toto je můj vlastní nápad a skutečně se ujal. Moje 5tiletá dcera tak ví přesně, komu jaký dárek patří a tak nám je u stromečku přiděluje a má z toho hroznou radost. Kromě dárkových tašek existují také velmi pěkné krabice, do kterých můžete dárek vložit a na vrch už stačí umístit pouze mašli. Obchodníci moc dobře vědí, že balení dárků je pro spousty z nás oříšek a tak se snaží to vše co nejvíce ulehčit dárkovými taškami a krabičkami, abychom měli po starostech. Nebudete-li chtít dárky balit, pak stačí, když koupíte pěkný papírový výrobek, do kterého dárek uložíte.

Co jste o batolatech nevěděla, dokud jste je sama neměla

Mít doma batole, je skutečně náročné a velmi těžké období. Člověk musí být neustále ve střehu, aby jej uhlídal. Pokud patříte mezi ty, kdož ještě nebyla těhotná a miminko nemá, tak skutečně nevíte o čem je tu opravdu řeč.

Batolata jsou velmi neúnavná stvoření, neustále zvídavá stvoření, která musejí vše osahat, vzít do pusy, vyzkoušet a vzít i to, co jim do ruky vůbec nepatří. Mají naprosto nesmyslné požadavky a pokud jim v nich nevyhovíte, chytá je záchvat vzteku. Je to zcela normální a rozhodně se nemusíte děsit toho, že je vaše dítě nevychované. V tomto věku je zcela běžné, že se děti takto chovají a chová se tak 90% z nich. Zatím není třeba žádné paniky.

To, že je vše kolem vás tolik nebezpečné, si začnete uvědomovat, až když se z vašeho dítěte stane batole. O tolika překážkách, které doma máte, jste jistě nikdy netušili. Kolik nebezpečí může v sobě skrývat jeden jediný stůl? Pomineme-li rohy, tak jsou to všechny předměty, které jsou na stole umístěné a také stůl jako takový, protože dítě vám bude mít tendence z něj nejen vše brát, ale také na něj lézt.

Okolo věku 3 let se začínají děti více vázat na opačné pohlaví. Pokud tedy máte holčičku, tak by chtěla spíše tatínka a pokud máte kluka, tak bude tíhnout více k vám. Neberte to zle. To se prostě stává a děti to tak cítí. Není to tím, že byste byl špatným rodičem.

Okolo věku 2-3 let je chování dětí podobné aprílovému počasí. Jendou prší, pak zas svítí slunce. Z dítěte, které je vzteklé a nedá se zastavit, se náhle stane dítě naprosto klidné, pokud však dostane, vše to, co dostat chce. Naopak pak z dítěte, které je naprosto v pohodě a je klidné, v momentě kdy se najednou začne něčeho dožadovat, začne být někdo, který je nesnesitelně vzteklý a bude ječet tak dlouho, dokud to nebude po jeho.

Ničeho se nebojte, každé dítě z takovéhoto období vyroste. S batoletem potřebujete klid a pevné nervy, jinak se z toho sama zblázníte.

Jak probíhá adopce ze zahraničí

Patříte mezi ty lidi, kteří když vidí děti v cizí zemi, které trpí hladem a je kolem nich spousty nemocí, tak vám to rve srdce? Přijde vám nespravedlivé to, že tyto děti nemají důstojný život a vy byste jim ho rádi poskytli? Pak je možnost, si děti adoptovat.

Tento proces ale není vůbec snadný a chce to notnou dávku trpělivosti, ale i odvahy. Adoptovat si děti z Afriky, Asie, nebo Latinské Ameriky není nic snadného, ale pokud po tom budete toužit a uděláte pro to maximum, tak se vám to povede. V těchto zemích je velké množství sirotčinců, kde v hrozných podmínkách přežívají děti a často pro ně není ani co k jídlu. Trpí smrtelnými nemocemi a proto nutně potřebují pomoc.

Adopce je pro ně záchrana, která jim pomůže žít a mít plnohodnotný život. Adoptovat děti z těchto zemí je úplně nejjednodušší v Americe, kde si lidé vyplní dotazník, kam vypíší, jaké dítě by chtěli a pošlou své fotografie. Biologická matka dítěte, pak má možnost sama svému dítěti vybrat rodinu a čekací doba je od 3 měsíců do 3 let.

U nás je adopce složitá. Úředníci samozřejmě dělají maximum pro to, aby to vyšlo, ale podmínky jsou i tak velmi složité. Adopci můžete absolvovat na vlastní pěst. Nutné je však v určité zemi nějakou dobu žít. Každá země to má ale jinak. Někde stačí pouze měsíc, někde to musí být i rok. Bez peněz to asi nepůjde. Budete potřebovat nejen peníze na pobyt, ale také na notáře, úřady, tlumočníky a také na zdravotní péči pro dítě.

Pokud se vydáte do sirotčince, zanechá to na vás zcela jistě velmi hluboké následky z toho, co tam uvidíte. Špína, hlad a nemoci tam sužují místní děti a na psychiku člověka je to skutečně ohromné sousto. Říká se, že se v nich více jak ¾ miminek nedožije ani jednoho roku. To je prostě strašné a pro nás Evropany úplně neskutečná situace, kterou navíc budeme mít sami před očima. Pokud ty děti vidíte na vlastní oči, máte pocit, že je chcete odvést všechny. Česká republika vyřídí ročně pouze 10 adopcí z problémových zemí. Není to totiž nic jednoduchého.

Jak nemoc dítěte ovlivní vztah mezi rodiči?

Rodič má ke svému dítěti nepopsatelný emociální cit, který nelze ničím zničit a neexistuje nic silnějšího, než vztah rodiče a jeho dítěte. Avšak každý tento vztah využívá jinak a také má jiné názory na to, jak se k dítěti chovat, jak mu ukázat tu správnou cestu života.

Jaká nemoc může vaše dítě postihnout?

Každé dítě je čas od času nemocné. Ale nemoc, jako je chřipka, spojená s rýmou, kašlem a podobně, moc vztah mezi rodiči neovlivní. Problém je, když vaše dítě trpí nějakou hroznou smrtelnou nemocí. Pravdou je, že díky dnešní medicíně to nebývá tak časté, ale bohužel i dnes se takové případy stávají. A není pro rodiče nic horšího, než to, že mu lékař oznámí, že jeho dítě má jen pár měsíců do konce svého života. Žádný rodič nechce vidět své vlastní dítě umřít dříve než on sám. Každého to zasáhne, ale každý reaguje jinak.

Rozdílné názory rodičů?

Když se rodiče dozví, že jejich dítě má jen pár měsíců nebo týdnů, každý se zachová jinak. Problém je v tom, když má na to každý rodič jiný názor. Například, když jeden rodič si chce poslední čas s dítětem pořádně užít a dělá s nimi různé aktivity, bere ho na dovolené, výlete a podobně. A naopak druhý rodič se snaží dítě nechat v klidu a doufá, že mu to pomůže k prodloužení života a doufá v nějaký zázrak. Pak se rodiče často hádají. A nejhorší je, když dojde na to, když jeden rodič tomu druhému začne vyčítat nemoc dítěte. Pak to může zajít do opravdových extrémů a mnohdy to končí rozvodem.

Jak zachovat vztah rodičů?

V tu danou chvíli vás nezajímá nic jiného, než život vašeho dítěte a tak si neuvědomujete, že váš vztah by se měl nějak zachraňovat. Ale když nastane situace, že dítě odejde na druhou stranu a vy zůstanete sami v naprosté tmě, protože jde zdrcení tak velkou ztrátou. Máte pocit, že jste přišli o celý svůj život, také cítíte vztek sami na sebe, že jste tomu nemohli pomoct a zároveň i na druhého rodiče, protože máte domnění, že on to ještě zhoršil. A právě v té chvíli se rodiče nejvíce potřebují, aby se mohli vzájemně podpořit. Vždy se s tím člověk lépe vyrovná, když na to není sám. A jen ti dva nejlépe chápou pocity, které v sobě dusí. Takže jediná rada je, hlavně si nemoc dítěte nesmíte vyčítat, protože rodič za to nemůže. A pak už jen trochu pochopení, trpělivosti a kompromisů.

Smrtelná nemoc vlastního dítěte, je velmi ho těžká situace, ale jsou lidé, kteří to společnými silami zvládli, buďte i vy mezi nimi.