Znásilnění bychom neměly nikdy brát na lehkou váhu, a pokud se vám stane, že se dostanete do takto nebezpečné situace, tak je třeba okamžitě jednat. V první fázi máte šanci největší. Pokud se k vám útočník blíží zepředu, pak jej můžete nakopnout do rozkroku, začít křičet, kopnout do holenní kosti a snažit se co nejrychleji utéct do bezpečí.
Nejtěžší je si uvědomit fakt, že se opravdu k něčemu schyluje a že je třeba začít situaci ihned řešit, což nám někdy nemusí vůbec dojít. V tomto okamžiku se pak dostáváme do fáze druhé. Ještě než se přesuneme do fáze druhé, vrátíme se k té první.
Útočník může zaútočit na svou oběť zezadu, což je mnohem horší. V takové situaci je třeba se hodně zmítat. Kopat dozadu a snažit se trefit se do jeho pohlavního ústrojí. Pokud je to možné, vyškubněte se útočníkovi z oblečení a utečte. Křik a volání o pomoc je v tuto chvíli velice důležitý. Pokud vás však svalí na zem, nemáte už tolik šancí na ubránění se a s obranou už raději přestaňte. Přistupte na jeho hru, kdy mu povězte, že jste vlastně ráda, ale že by si měl dát pozor, neboť máte pohlavní nemoc. Nebo že byste si to s ním ráda rozdala, ale na nějakém lepším místě, protože na tomto vám to přijde dost nepohodlné.
V okamžiku, kdy již vykonává svou potřebu, se již raději nebraňte, protože právě zde můžete útočníka natolik rozčílit, že vás může hrubě napadnout, nebo dokonce usmrtit. Je to sice šílené, ale raději to chvilku vydržte s domněním, že za to budete moci žít dál, než abyste udělala něco, co vás o život připraví.
Ženy jsou ohrožené prakticky v jakémkoliv věku a je jedno, jsou-li to ženy atraktivní, nebo obyčejné. Útočník většinou na krásu, na věk, ani na vzhled nehledí, a proto jsme ohroženy naprosto všechny.
Důležité je začít se bránit v počátku, v další fázi se pak raději podvolit, mnohdy vám to může zachránit život.