Zjisti Jak.cz

Na světě snad není nikdo, komu by se nelíbil zvuk kytary a písně hrané na tento oblíbený hudební nástroj. Muži za jeho pomoci snáze získávají přízeň slečen a dam a ženy zase krásně oživí častější mužské skupiny hráčů. Chcete patřit mezi hráče na kytaru a zjistit, jak se hraje na kytaru? Přečtěte si náš návod, věříme, že vám mnohé objasníme, přiblížíme a naučíme vás, jak hrát na kytaru.

Nezapomeňte naladit

Než se pustíte do samotného hraní na kytaru, musíte ji náležitě naladit. Můžete použít ladičku, která bývá zabudovaná v kytaře, nebo ladičku externí. Struny nesmí být ani příliš napnuté, ani volné.

Postavení prstů levé ruky

Úchop kytary a samotné postavení prsů musí být pevné a ohebné zároveň. Bříško palce je opřeno o krk kytary a to je kromě špiček prstů jediné místo, kde byste se měli dotýkat kytary. Dlaň by měla lícovat s hranou kytary, ale nedotýkat se. Dejte pozor, abyste struny stlačovali kolmo, aby vám neuhýbaly do stran.

Je důležité, abyste neporušovali pravidla a neusnadňovali si hraní jednotlivých tónů jinak, než jak má být zahrán. Naučili byste se tak snadno velké zlozvyky, kterých byste se pak velmi těžce zbavovali a hra by byla složitější. Správného znění všech tónů nejde dosáhnout bez správného držení.

Usnadnit nácvik správného úchopu pomůže, když zkusíte malíčkem obejmout celý krk a sáhnout dotknout se ho až zezadu. Tak dojde k překroucení předloktí, vypadá to divně, ale pokud tak chvíli vydržíte, zjistíte, že to není tak hrozné a získáte nácvik správného držení.

Postavení prstů pravé ruky

Ruka by měla být v mírném obloučku. Prsty bychom měli držet, jako bychom v dlani schovávali míček. Palec mírně trčí do boku.

Prsty jsou v kytarové literatuře označen palec „p“, ukazováček „i“, prostředníček „m“, prsteníček „a“ a malíček písmenem „c“. Na začátku můžete zkoušet hrát jen palcem, později zapojte i ostatní prsty.

Názvy strun a akordů

Každý hráč by měl znát názvy strun kytary. Jsou to E, H, G, D, A, E.

Akordy: C, D, E, G, A, F, B;

Cm, Dm, Em, Gm, Am, Fm, Bm

C7, D7, E7, G7, A7, F7, B7

Všechny akordy jsou v knihách pro začátečníky značeny na strunách a označeny čísly prstů, které mají daný akord hrát. Nezbývá, abyste si zakoupili knížku a začali pilně trénovat.

Pokud máte v okolí někoho, kdo na kytaru umí hrát, bude pro vás velkou pomocí, když vám ukáže hru, hmaty a podpoří vás při správném držení rukou. Bude pro vás snaděnší naučit se, jak se hraje na kytaru.

Pořiďte si kvalitní foukací harmoniku

I když jsou to lákavé nabídky, nenechte se lapit a nekupujte si foukací harmoniku v obchodě, který není zaměřen na prodej hudebních nástrojů. Jen tak získáte kvalitní nástroj, který vám vydrží a hlavně bude hrát, jak má. Levné kousky nelze naladit, nikdy nedosáhnete tak dobrých výsledků, jako s foukací harmonikou od kvalitního výrobce.

Jak začít hrát na foukací harmoniku

Důležité je správné držení nástroje. Vezměte ji do pravé ruky mezi palec a ukazováček. Ostatní prsty držte spjaté k ukazováčku.

Levá ruka slouží jako vzduchová kapsa, zvláště u pokročilých hráčů. Otočte ji dlaní vzhůru, palec opřete o levý spodní okraj foukací harmoniky a prsty obejměte foukací harmoniku zezadu, směrem vzhůru. Prsty překryjete pravou ruku, která pevně foukací harmoniku drží. Pokud se vám harmonika nedrží dobře, zkuste ruce přehodit. Teď máte dobré postavení pro hraní tlumených tónů.

Druhé držení je otevřené. Pravá ruka drží foukací harmoniku stejně, jen levá se z polohy kapsy otevře, dlaň v podobě misky přetočíte na levý bok foukací harmoniky a tím zahrajete jasné, zvučné tóny.

Jak zahrát první tóny na foukací harmoniku

Ideální je foukací harmonika naladěná do C dur. Každá harmonika je označena, na vrchní části jsou nad každou dírkou číslice 1-10. V dírkách se ukrývají hrací plíšky. V každé jsou dva, jeden rozezníte nasátím vzduchu, jeden fouknutím. Dá se říct, že foukací harmonika má 20 tónů. Hluboké najdete v nižších číslech, vysoké ve vyšších.

Dokonalé souznění rtů

Abyste hráli skutečně dobře, musíte natrénovat správný úchop foukací harmoniky nejen rukama, ale i rty. Zvolte si jeden ze dvou způsobů, jak hrát na foukací harmoniku. Naučit hrát na foukací harmoniku se můžete buď foukáním do jednotlivých dírek, kdy špulíte rty a foukáte přesně, anebo můžete harmoniku uchopit rty a jazykem překrývat dírky, do kterých nechcete vdechovat, nebo vysávat vzduch.

Hra na foukací harmoniku není jednoduchá. Jak se hraje na foukací harmoniku zjistí jen ten, kdo pilně trénuje a nenechá se odradit případnými začátečnickými nezdary. Když vydržíte, jistě z vás bude dobrý hráč a bavič. Anebo si můžete hrát jen tak, pro radost.

Co budete potřebovat

Abyste zjistili, jak se naučit hru v šachy, budete potřebovat pár věcí. Šachovnici, která bývá dřevěná, papírová, látková, nebo přímo vyrytá, namalovaná na stole… Má celkem 64 polí, na kterých se střídá bílá a černá barva. Jsou označeny číslicemi 1-8 a písmeny a-h.

Figurky mají také dvě barvy, bílou a černou. Světlé i tmavé „vojsko“ se skládá z osmi pěšáků, dvou věží, dvou jezdců, dvou střelců, krále a královny.

Barva šachovnice i figurek nemusí být jen černá a bílá, často se setkáte s figurkami ze světlého dřeva a tmavého dřeva, béžovými a tmavocihlovými, nebo světlešedými a tmavošedými.

Postavení šachovnice a figurek

Šachovnice má být postavená tak, aby jste měli u své pravé ruky bílé pole šachovnice. Pokud máte tmavé, otočte ji.

Figurky si staví každý hráč na své straně. V první řadě u vás budou po krajích figurky věže, vedle nich koně, vedle koní střelci, a vedle střelců král a královna. Nevíte, jak je umístit? Bílá dáma patří na bílé pole a černá na černé. Budou stát tedy naproti sobě.

V řadě před tímto vojskem budou stát pěšáci.

Hra může začít

Určíte si, kdo bude mít světlé a kdo tmavé figurky. Bílý hráč pak začíná hru. Následně se hráči střídají vždy po jednom tahu. Nikdo nemůže říct, že tah odmítá, nebo “jedno kolo stojí“. Tah znamená, že posuneme jednu figurku podle pravidel. To neplatí u rošády, u které dochází k pohybu krále a věže.

Figurka nemůže táhnout na pole, kde už stojí figurka stejné barvy. Pokud se tahem dostaneme na pole, kde už stojí soupeřova figurka, dochází k tzv. braní a figurka soupeře končí ve hře.

Všechny figurky mají své pravidla pro tah. Teď si je vyjmenujeme:

Pěšák

První tah každého pěšáka může být o dvě pole, ale musí být obě prázdné. Dále se tahem posunuje o jedno pole dopředu. Soupeřovy figurky vyhazuje ze hry tak, že jej tahem posuneme šikmo dopředu od pole, na kterém stál.

Pokud pěšák ohrožuje prázdné pole, které přeskočil soupeřův pěšák tahem o dvě pole dopředu, pak ho může pěšák vzít, jakoby soupeřův pěšák postoupil jen o jedno pole. Tomuto tahu se říká braní mimochodem, ale je proveditelné jen hned potom, co soupeř svým pěšákem takto táhnul.

Pokud se pěšák dostane až na konec hrací desky, na pole kde stáli král, dáma, střelec… může hráč, jemuž pěšák patří udělat proměnu a promění pěšáka za jakoukoli figurku, která se mu právě hodí. Ta okamžitě nabývá pravomoc a může způsobit šach, nebo se podílet na matování.

Střelec

Pohybuje se šikmo po polích, tedy po diagonálách. Říká se mu tedy buď černopolní, nebo bílopolní, nikdy totiž nezmění barvu pole, bude vždy na barvě, na které začínal hru.

Jezdec

Skáče trošku komplikovaně, ale rychle si na jeho tahy zvyknete. Jsou ve tvaru L, je jedno do které strany. Vždy dvě pole rovně a jedno stranou, nebo jedno rovně a dvě stranou. Nezáleží na tom, jsou-li na polích v okolí nějaké figurky. Při každém skoku dochází ke změně barvy pole – vychází z bílého, končí na černém a naopak.

Věž

Zásadně se pohybuje po řadách a sloupcích, tedy jen rovně.

Dáma

Je nejsilnější figurkou. Může se pohybovat rovně i šikmo o libovolný počet polí.

Král

Králův pohyb je omezen jen na jedno pole do kteréhokoli směru, tedy se může hnout do osmi různých směrů (pokud nestojí na kraji herní plochy).

Výjimkou je rošáda, ke které může dojít, pokud král a některá z věží zatím neudělali tah. Probíhá tak, že se král posune o dvě pole směrem k věži a věž přes krále posuneme na pole, ze kterého král vyšel. Pole mezi králem a věží musí být naprosto volné, král nesmí být před rošádou v pozici šach a nesmí přejít přes pole, které ohrožuje soupeř. Žádným tahem se nesmí král dostat do nebezpečí, kdy by ho soupeř tahem kterékoli figurky bral, tedy dal mat.

Pokud tahem některé figury ohrozíme soupeřova krále, dáváme šach. Soupeřova povinnost je hrát tak, aby odvrátil tuto hrozbu. Pokud to nelze udělat, hra končí matem a vyhrává hráč, který hrozbu způsobil. Hra končí i v případě, že se některý z hráčů vzdá.

Remíza, neboli nerozhodný výsledek znamená, že se na tom hráči dohodli. Dále nastává při patu, což je situace, ve které není možné provést žádný dovolený tah. K remíze dochází i pokud: dojde třikrát ke stejné situaci, redukcí počtu figurek tak, že zbývajícími figurkami už nejde dospět k matu a také pokud hráči provedli 50 po sobě jdoucích tahů, aniž by jeden z nich ztratil nějakou figurku, nebo táhli pěšákem.

To jsou všechny šachové figurky. Nyní nezbývá než usednout ke stolku a začít trénovat a zkoušet, jak se hrají šachy.

Kupte si krásné, dřevěné šachy v bytelné dřevěné krabici s vyrytou šachovnicí na jejím povrchu, procvičte svůj mozek a poznejte krásu a kouzlo, kterou tato královská hra nabízí.