Velikonoční ozdoby se dají vyrobit poměrně snadno. Můžeme si jimi vyzdobit jak domácnost, tak okno a nebo i zahradu. Velikonoce jsou známkou toho, že již brzy přijde jaro a tak výzdoba má být veselá, barevná a jarní. Jak vyrobit velikonoční ozdoby? Pokračovat ve čtení „Jak vyrobit velikonoční ozdoby“
Rubrika: Hobby
Jak se dostat do reklamy
Toužíte si rychle a snadno vydělat peníze? Pak je reklama dobrým důvodem, proč do ní jít. Jak se dostat do reklamy? Není to nic snadného a chce to neustále navštěvovat castingy, kde si tvůrci reklam vybírají vhodné tváře, pro natáčení. Jak se dostat do reklamy? Pokračovat ve čtení „Jak se dostat do reklamy“
Jak pečovat o svetry
Vyprat si svetr a zachovat jeho tvar, délku a hlavně také krásu materiálu, není vůbec snadné a určitě se o tom přesvědčila každá z nás. Kolik svetrů jste v pračce stihla za svůj život zničit? Pak si přečtěte rady, jak se takovému poničení vyhnout a jak zachovat svetr co nejdéle krásný. Důležité je to, z jakého materiálu váš svetr je.
Do pračky se mohou dávat všechny svetry, kromě kašmíru a mohéru, které zde ale můžete ždímat. Je třeba ale sledovat pokyny na etiketě, kde se dozvíte, jak svetr správně vyprat. I na pračce pak máte možnost navolit ruční praní a tak není problém, dát svetr do pračky a nastavit ruční praní. Pokud tento program ale na pračce nemáte, tak jej přeperte raději v ruce.
Zcela jistě se vyhněte klasickým pracím prostředkům, ale použijte ty, které jsou na vlnu. Svetry v žádném případě nedávejte do sušičky, ale nechte je volně uschnout. Jak se žehlením? Některé svetry žehlit můžete, ale opět se řiďte pokyny, které na nich jsou uvedeny.
Máte-li svetr z ovčí vlny, tak jej nikdy neždímejte, ale vodu vymačkejte v ručníku a svetr při sušení rozložte vodorovně. To platí i o vlněných věcech. Nikdy je nevěste na šňůry, ale vždy při sušení vodorovně položte, aby se vám svetr nevytahal. Nejnáročnější na údržbu je kašmír a mohér, což jsou přírodní materiály, které jsou ale skutečně kvalitní. O tyto materiály je třeba obzvláště jemná péče.
Svetry, které jsou vyrobeny z těchto materiálů, byste měla po každém nošení vyprat a to nejlépe ve studené vodě, která bude mít maximální teplotu 20 stupňů celsia. V pračce jej pak nechte vyždímat při otáčkách 1000. Nedávejte jej sušit na slunce a sušení opět provádějte jako u jiných svetrů. Položte jej na sušák vodorovně, v žádném případě jej nevěšte. Praní svetrů tedy není nic, co bychom měli podceňovat a to samé pak platí i u jejich sušení. Vždy je třeba zjistit z jakého je svetr materiálu, jakým způsobem jej prát a jak jej pak ve finále vyžehlit, pokud je to možné.
Jak najít houby
Jsem vášnivý houbař, který miluje sbírání hub a jsem opravdový nadšenec. Sbírání hub mě baví, chce to však mít dobrý zrak a také najít to správné místo. To je základ. Najdete-li si vaše místo, my houbaři tomu říkáme ten správný flek, můžete si každý víkend přinést domů plný koš hub. Jde jen o to vědět, kam si pro ně chodit.
Samozřejmě mi také trvalo, než jsem si svá místa našla, ale povedlo se. Pokud hledáte kam se na houby vydat, řiďte se těmito radami. Sledujte, kde u lesů často parkují auta. Na tyto místa se pak taktéž vydejte. Další důležitá indicie je, že u lesa, kde stojí houbař u silnice a prodává své úlovky, jistě nestojí jen tak, ale asi právě přišel z hub.
Podle toho jsem si taktéž místa vybírala, ale časem jsem si našla i ta svoje, kam se opakovaně mohu vracet a vím, že domů nepřijdu s prázdnou. Nejprve jsem měla jedno místo, postupem času jsem hledala dál a dál a teď jich mám tolik, že za celý víkend v létě mám vždy co obcházet.
Hledejte až tehdy, když začne houbařská sezona
Neztrácejte čas hledáním hub v době, kdy ještě houby nezačaly růst, i když procházka v lese je velmi příjemná, pokud však chcete najít houby, čekejte na signál až začnou růst. Dozvíte se to z novin, televize a také podle již zmiňovaných indicií, které jsem jmenovala výše.
Jakmile začnou růst vydejte se na houby. Pokud vidíte místa u lesa, kde každý víkend stojí mnoho aut, se kterými přijeli právě houbaři, vydejte se na tato místa již v pátek, nebo ve čtvrtek. O víkendu je pak les plný a většinou se tedy o své úlovky musíte dělit i s ostatními houbaři.
Nikdy nikomu neprozraďte, kam na houby chodíte. To houbaři nedělají!!!! I když se vás neustále někdo bude vyptávat, odpovězte do lesa. Nefoťte se v lese s plným košem a nedávejte ihned fotky na Facebook, ten by totiž mohl prozradit místo, kde se právě nacházíte a dát tak spouštěcí signál pro ostatní. Mohlo by se vám stát, že vás někdo ve sbírání hub snadno předběhne.
Jak se naučit hrát na kytaru
Na světě snad není nikdo, komu by se nelíbil zvuk kytary a písně hrané na tento oblíbený hudební nástroj. Muži za jeho pomoci snáze získávají přízeň slečen a dam a ženy zase krásně oživí častější mužské skupiny hráčů. Chcete patřit mezi hráče na kytaru a zjistit, jak se hraje na kytaru? Přečtěte si náš návod, věříme, že vám mnohé objasníme, přiblížíme a naučíme vás, jak hrát na kytaru.
Nezapomeňte naladit
Než se pustíte do samotného hraní na kytaru, musíte ji náležitě naladit. Můžete použít ladičku, která bývá zabudovaná v kytaře, nebo ladičku externí. Struny nesmí být ani příliš napnuté, ani volné.
Postavení prstů levé ruky
Úchop kytary a samotné postavení prsů musí být pevné a ohebné zároveň. Bříško palce je opřeno o krk kytary a to je kromě špiček prstů jediné místo, kde byste se měli dotýkat kytary. Dlaň by měla lícovat s hranou kytary, ale nedotýkat se. Dejte pozor, abyste struny stlačovali kolmo, aby vám neuhýbaly do stran.
Je důležité, abyste neporušovali pravidla a neusnadňovali si hraní jednotlivých tónů jinak, než jak má být zahrán. Naučili byste se tak snadno velké zlozvyky, kterých byste se pak velmi těžce zbavovali a hra by byla složitější. Správného znění všech tónů nejde dosáhnout bez správného držení.
Usnadnit nácvik správného úchopu pomůže, když zkusíte malíčkem obejmout celý krk a sáhnout dotknout se ho až zezadu. Tak dojde k překroucení předloktí, vypadá to divně, ale pokud tak chvíli vydržíte, zjistíte, že to není tak hrozné a získáte nácvik správného držení.
Postavení prstů pravé ruky
Ruka by měla být v mírném obloučku. Prsty bychom měli držet, jako bychom v dlani schovávali míček. Palec mírně trčí do boku.
Prsty jsou v kytarové literatuře označen palec „p“, ukazováček „i“, prostředníček „m“, prsteníček „a“ a malíček písmenem „c“. Na začátku můžete zkoušet hrát jen palcem, později zapojte i ostatní prsty.
Názvy strun a akordů
Každý hráč by měl znát názvy strun kytary. Jsou to E, H, G, D, A, E.
Akordy: C, D, E, G, A, F, B;
Cm, Dm, Em, Gm, Am, Fm, Bm
C7, D7, E7, G7, A7, F7, B7
Všechny akordy jsou v knihách pro začátečníky značeny na strunách a označeny čísly prstů, které mají daný akord hrát. Nezbývá, abyste si zakoupili knížku a začali pilně trénovat.
Pokud máte v okolí někoho, kdo na kytaru umí hrát, bude pro vás velkou pomocí, když vám ukáže hru, hmaty a podpoří vás při správném držení rukou. Bude pro vás snaděnší naučit se, jak se hraje na kytaru.
Jak hrát na foukací harmoniku
Taky se vám líbí, když někdo ví, jak se naučit hrát na foukací harmoniku a krásně na ni hraje? Vypadá to tak jednoduše! Jenomže když to zkusíte, zjistíte, že není vůbec jednoduché fouknout do správné dírky a také sladit nádechy a výdechy, díky kterým harmonika vyloudí jiné tóny.
Pořiďte si kvalitní foukací harmoniku
I když jsou to lákavé nabídky, nenechte se lapit a nekupujte si foukací harmoniku v obchodě, který není zaměřen na prodej hudebních nástrojů. Jen tak získáte kvalitní nástroj, který vám vydrží a hlavně bude hrát, jak má. Levné kousky nelze naladit, nikdy nedosáhnete tak dobrých výsledků, jako s foukací harmonikou od kvalitního výrobce.
Jak začít hrát na foukací harmoniku
Důležité je správné držení nástroje. Vezměte ji do pravé ruky mezi palec a ukazováček. Ostatní prsty držte spjaté k ukazováčku.
Levá ruka slouží jako vzduchová kapsa, zvláště u pokročilých hráčů. Otočte ji dlaní vzhůru, palec opřete o levý spodní okraj foukací harmoniky a prsty obejměte foukací harmoniku zezadu, směrem vzhůru. Prsty překryjete pravou ruku, která pevně foukací harmoniku drží. Pokud se vám harmonika nedrží dobře, zkuste ruce přehodit. Teď máte dobré postavení pro hraní tlumených tónů.
Druhé držení je otevřené. Pravá ruka drží foukací harmoniku stejně, jen levá se z polohy kapsy otevře, dlaň v podobě misky přetočíte na levý bok foukací harmoniky a tím zahrajete jasné, zvučné tóny.
Jak zahrát první tóny na foukací harmoniku
Ideální je foukací harmonika naladěná do C dur. Každá harmonika je označena, na vrchní části jsou nad každou dírkou číslice 1-10. V dírkách se ukrývají hrací plíšky. V každé jsou dva, jeden rozezníte nasátím vzduchu, jeden fouknutím. Dá se říct, že foukací harmonika má 20 tónů. Hluboké najdete v nižších číslech, vysoké ve vyšších.
Dokonalé souznění rtů
Abyste hráli skutečně dobře, musíte natrénovat správný úchop foukací harmoniky nejen rukama, ale i rty. Zvolte si jeden ze dvou způsobů, jak hrát na foukací harmoniku. Naučit hrát na foukací harmoniku se můžete buď foukáním do jednotlivých dírek, kdy špulíte rty a foukáte přesně, anebo můžete harmoniku uchopit rty a jazykem překrývat dírky, do kterých nechcete vdechovat, nebo vysávat vzduch.
Hra na foukací harmoniku není jednoduchá. Jak se hraje na foukací harmoniku zjistí jen ten, kdo pilně trénuje a nenechá se odradit případnými začátečnickými nezdary. Když vydržíte, jistě z vás bude dobrý hráč a bavič. Anebo si můžete hrát jen tak, pro radost.
Jak hrát šachy
Naučit se jak se hrají šachy není až tak složitá věc… zvládnou ji i menší děti, pokud je hra baví. Není důležité, jste-li kluk, nebo holka, zahrát si může každý a mezi námi jsou jak výteční šachisté, tak šachistky. Je ale pravdou, že muži mají v této hře napřed.
Co budete potřebovat
Abyste zjistili, jak se naučit hru v šachy, budete potřebovat pár věcí. Šachovnici, která bývá dřevěná, papírová, látková, nebo přímo vyrytá, namalovaná na stole… Má celkem 64 polí, na kterých se střídá bílá a černá barva. Jsou označeny číslicemi 1-8 a písmeny a-h.
Figurky mají také dvě barvy, bílou a černou. Světlé i tmavé „vojsko“ se skládá z osmi pěšáků, dvou věží, dvou jezdců, dvou střelců, krále a královny.
Barva šachovnice i figurek nemusí být jen černá a bílá, často se setkáte s figurkami ze světlého dřeva a tmavého dřeva, béžovými a tmavocihlovými, nebo světlešedými a tmavošedými.
Postavení šachovnice a figurek
Šachovnice má být postavená tak, aby jste měli u své pravé ruky bílé pole šachovnice. Pokud máte tmavé, otočte ji.
Figurky si staví každý hráč na své straně. V první řadě u vás budou po krajích figurky věže, vedle nich koně, vedle koní střelci, a vedle střelců král a královna. Nevíte, jak je umístit? Bílá dáma patří na bílé pole a černá na černé. Budou stát tedy naproti sobě.
V řadě před tímto vojskem budou stát pěšáci.
Hra může začít
Určíte si, kdo bude mít světlé a kdo tmavé figurky. Bílý hráč pak začíná hru. Následně se hráči střídají vždy po jednom tahu. Nikdo nemůže říct, že tah odmítá, nebo “jedno kolo stojí“. Tah znamená, že posuneme jednu figurku podle pravidel. To neplatí u rošády, u které dochází k pohybu krále a věže.
Figurka nemůže táhnout na pole, kde už stojí figurka stejné barvy. Pokud se tahem dostaneme na pole, kde už stojí soupeřova figurka, dochází k tzv. braní a figurka soupeře končí ve hře.
Všechny figurky mají své pravidla pro tah. Teď si je vyjmenujeme:
Pěšák
První tah každého pěšáka může být o dvě pole, ale musí být obě prázdné. Dále se tahem posunuje o jedno pole dopředu. Soupeřovy figurky vyhazuje ze hry tak, že jej tahem posuneme šikmo dopředu od pole, na kterém stál.
Pokud pěšák ohrožuje prázdné pole, které přeskočil soupeřův pěšák tahem o dvě pole dopředu, pak ho může pěšák vzít, jakoby soupeřův pěšák postoupil jen o jedno pole. Tomuto tahu se říká braní mimochodem, ale je proveditelné jen hned potom, co soupeř svým pěšákem takto táhnul.
Pokud se pěšák dostane až na konec hrací desky, na pole kde stáli král, dáma, střelec… může hráč, jemuž pěšák patří udělat proměnu a promění pěšáka za jakoukoli figurku, která se mu právě hodí. Ta okamžitě nabývá pravomoc a může způsobit šach, nebo se podílet na matování.
Střelec
Pohybuje se šikmo po polích, tedy po diagonálách. Říká se mu tedy buď černopolní, nebo bílopolní, nikdy totiž nezmění barvu pole, bude vždy na barvě, na které začínal hru.
Jezdec
Skáče trošku komplikovaně, ale rychle si na jeho tahy zvyknete. Jsou ve tvaru L, je jedno do které strany. Vždy dvě pole rovně a jedno stranou, nebo jedno rovně a dvě stranou. Nezáleží na tom, jsou-li na polích v okolí nějaké figurky. Při každém skoku dochází ke změně barvy pole – vychází z bílého, končí na černém a naopak.
Věž
Zásadně se pohybuje po řadách a sloupcích, tedy jen rovně.
Dáma
Je nejsilnější figurkou. Může se pohybovat rovně i šikmo o libovolný počet polí.
Král
Králův pohyb je omezen jen na jedno pole do kteréhokoli směru, tedy se může hnout do osmi různých směrů (pokud nestojí na kraji herní plochy).
Výjimkou je rošáda, ke které může dojít, pokud král a některá z věží zatím neudělali tah. Probíhá tak, že se král posune o dvě pole směrem k věži a věž přes krále posuneme na pole, ze kterého král vyšel. Pole mezi králem a věží musí být naprosto volné, král nesmí být před rošádou v pozici šach a nesmí přejít přes pole, které ohrožuje soupeř. Žádným tahem se nesmí král dostat do nebezpečí, kdy by ho soupeř tahem kterékoli figurky bral, tedy dal mat.
Pokud tahem některé figury ohrozíme soupeřova krále, dáváme šach. Soupeřova povinnost je hrát tak, aby odvrátil tuto hrozbu. Pokud to nelze udělat, hra končí matem a vyhrává hráč, který hrozbu způsobil. Hra končí i v případě, že se některý z hráčů vzdá.
Remíza, neboli nerozhodný výsledek znamená, že se na tom hráči dohodli. Dále nastává při patu, což je situace, ve které není možné provést žádný dovolený tah. K remíze dochází i pokud: dojde třikrát ke stejné situaci, redukcí počtu figurek tak, že zbývajícími figurkami už nejde dospět k matu a také pokud hráči provedli 50 po sobě jdoucích tahů, aniž by jeden z nich ztratil nějakou figurku, nebo táhli pěšákem.
To jsou všechny šachové figurky. Nyní nezbývá než usednout ke stolku a začít trénovat a zkoušet, jak se hrají šachy.
Kupte si krásné, dřevěné šachy v bytelné dřevěné krabici s vyrytou šachovnicí na jejím povrchu, procvičte svůj mozek a poznejte krásu a kouzlo, kterou tato královská hra nabízí.
Jak se naučit plést?
Potkaly jste ráno úžasný model posledního módního trendu, s nádherně nadpřirozeným vzorem, v nepřehlédnutelném barevném odstínu, přesto mající zásadní vadu, že kráčel na vaší sokyni? Potkaly jste pulovr, který vás nadchnul a vyburcoval ve vás přesvědčení, že dokážete lepší, hezčí, ale hlavně vlastnoruční?
Tak si jej upleťte!
Kráčet takhle ráno ulicí, potkávat obdivné pohledy mužů a závistivé pohledy žen, upoutávat pozornost v kanceláři, s vědomostmi znalkyně odpovídat na dotazy, jak to uplést vůbec lze – to jsou velmi příjemné zážitky po vlastnoručně těžce a dlouhodobě upleteném svetru.
V dobách našich maminek a babiček se učilo plést ve škole. Ve škole se vůbec učilo mnoho jiných užitečných záležitostí, jako vyrobit si peněženku, vyrobit krmítko pro ptáky, učilo se vařit, skupinky děvčat se předbíhaly, která uvaří chutněji, učitelé se těšili, co se bude jako ochutnávka rozdávat, učilo se přebalovat děti, tedy panenky… Dnes, kdy se zdá, že všechno je lepší, dokonalejší, modernější, jsou mladí ochuzeni o tolik užitečných činností!
Naučit se plést? Jestli nemáte doma maminku, či spíše babičku, která by vám toto kmitání pletacími jehlicemi ukázala a naučila vás, jak upletená očka křížit, jak je vést před úpletem, či nechat za úpletem, jak splétat, rozplétat, a co je vůbec očko hladké a co očko obrácené, bude to trochu problém.
Popisem bez ukázek, bez obrázků, jak přízi na prst namotat, jak uchopit pletací jehlice, jak uplést jednoduchý lem, než se pustit do složitého vzoru, takovýmto popisem na stránce to také není možné.
Přesto naučit se plést můžete. Je možné zakoupit si knihu, příručku ručního pletení, ve které je velmi srozumitelně vyobrazeno, v jakém postavení proti sobě jehlice máte držet, jakým směrem pletací přízi na prst namotat, jak uplést úvodní očko, řadu, jak řadu ukončit a pokračovat řadou další.
Uvidíte, že ve skutečnosti není pletení vůbec složité, radost budete dělat nejenom sobě, ale i vašim dětem, na nichž budou obdivovat vaši šikovnost jejich kamarádi.
Jak napsat knihu
Kniha nás provází celým životem. S knihou se setkáváme od dětství. Již v batolecím věku nám rodiče předčítají pohádky s knížek. Později nás knihy neminou ve škole. U některých lidí se záliby v knihách promítnou do celého života.
Kniha je sešitý nebo lepený svazek listů popsaný písmem s vazbou a opatřená přebalem. Kniha nám poskytuje různé informace. Dozvídáme se z ní o historii, lékařství, dobrodružstvích. Kniha je zaznamenání určitých událostí a vědomostí v psané podobě. Kniha je mnohdy dobrým společníkem při odpočinku.
Mnoho lidí sní o tom, že napíši svou vlastní knihu. Mezi první jejich myšlenky patří otázka – Jak napsat knihu? V první řadě by lidé, kteří chtějí napsat knihu, měli být vybaveni těmito vlastnostmi i dovednostmi: odhodláním, představivostí, dostatečnou slovní zásobou, kvalitní znalostí gramatiky. Chybět by jim neměl blok a tužka či počítač. V myšlenkách by měli mít téma, o kterém, chtějí knihu napsat.
Jak napsat knihu – užitečné rady
● Před psaním
Ještě než začnete psát svou knihu na papír, nebo do počítače vytvořte si dějovou linii příběhu. Tak bude vědět, čím vaše kniha začne a čím skončí. Tato příprava nevylučuje, že budete v průběhu psaní příběh obohacovat o další myšlenky.
● Prostředí ve kterém budete psát knihu
Vyberte si místo, kde chcete svou knihu psát. Každému člověku vyhovuje prostředí jiné. Někdo upřednostňuje pro psaní klid, samotu a ticho. Naopak najdou si i takoví lidé, kteří rádi píšou v přítomnosti jiných osob nebo při zvuku hudby. Záleží na každém autorovi, jaké prostředí si zvolí. Důležité je mít na paměti, že se autor musí cítit pohodlně a uvolněně.
● Styl psaní
Důležité je rozhodnut se, zda svou knihu chcete psát na papír s tužkou v ruce, nebo na počítači. Výhodnější je psát rovnou do počítače. Obzvláště výhodné je to pro autory, kteří ovládají desetiprstou hmatovou metodu psaní na počítači. Ovšem tužka a papír mají také své kouzlo.
● Téma knihy
Téma si zvolte podle okruhu svého zájmu. Pište jen o tom, co byste chtěli sami číst. Téma musí být takové, aby vyvolalo emoce ve vás i ve čtenářích. Většinou jde o emoce napětí, strachu, vzrušení. Postave téma na své myšlence, kterou čtenáře naprosto očarujete.
● Samotné psaní knihy
Když píšete, svou knihu musíte mít, již originální příběh. Je to základ celé knihy. Buďte odvážní při psaní. Pokud máte talent, je to pro vás jen výhoda. Musíte znát všechny postavy, události i reálie lépe než čtenář. Knihu byste měli psát s prostředí, které znáte, nebo ve kterém žijete. Nikdy nepiště o něčem neznámém. Může se vám stát, že popíšete nesmyslně nějaké události či věci. To nejhorší co při psaní knihy můžete pokazit je napsání nesmyslů. Jakmile knihu dokončíte, několikrát si ji po dopsání přečtěte. Vše nepotřebné odstraňte.
● Obrázky v knize
Je vhodné umístit do knih obrázky. Nejedná se pouze o samoúčelnou ilustraci. Obrázky dodají knize atmosféru, která obklopuje vaše hrdiny. Ilustrace a obrázky vám mohou pomoci vyvolat pocit klidu a uvolnění, nebo můžou vyvolat pocit napětí či strachu.
● Konzultace s odborníkem
Pokud si nejste s něčím při psaní knihy, nebojte se poradit s lidmi, kteří se psaní věnují dlouho a patří mezi uznávané autory knih. Poskytnou vám potřebné rady a text i zhodnotí.
Po dopsání knihy bychom měli několik dní odpočívat. Mozek si v průběhu odpočinku oddechne. Po několika dnech si napsanou knihu znovu přečtěte. Budete, tak mnohem lépe vnímat gramatické chyby a smysl napsaných vět. Poté můžete nalezené chyby opravit.
Jak vybrat běžky
Běžkování, jako součást lyžování zažívá v posledních letech svůj boom. Běžkování má oproti klasickému sjezdovému lyžování spoustu výhod. Běžkování není tak monotónní, jako klasické sjezdové lyžování. Nemusíte stát dlouhé fronty u přeplněných vleků. Nezažijete přeplněné sjezdovky a bolavé nohy z přeskáčů.
Naopak při běžkování si užijete krásu zimní přírody. Sami si určíte tempo, jak rychle pojedete. Kdo chce, může závodit s větrem o rychlost, nebo se po hřebenech hor prohánět, jen tak pro svou vlastní radost. Můžete běžkovat sami, obklopeni jen krásou přírody, nebo třeba ve dvojících či skupinkách. Záleží jen na vás čemu dáte přednost.
Ovšem, než vyjedete na svých běžkách obdivovat přírodu, je nutné si běžky pořídit. Jak vybrat běžky? Ještě před výběrem konkrétních běžek, bychom si měli pořídit základní vybavení. K základnímu vybavení pro běžkování patří: běžecké lyže s vázáním, běžecké hole, běžecké boty. Nezapomeňte si pořídit i vhodné oblečení.
Běžky vybíráme podle toho, jaký druh běžkování chceme provozovat. Základní typy běžek, tak dělíme do těchto skupin: závodní běžky, sportovní běžky, rekreační běžky, fitness běžky.
Jak vybrat běžky – krok za krokem
1. Typ lyží
Typ lyží si vybereme podle stylu běžkování. Zvolit můžeme klasické, k bruslení a combi. Pokud zvolíme combi lyže, tak jsme získali kombinaci klasických i bruslících běžek. S tímto typem lyží můžete provozovat obojí.
2. Správná výška
Vhodná délka běžek je zásadní. Správnou výšku volíme podle jednoduchého pravidla. Klasické běžky by měly být zhruba o 20 cm delší než je výška běžce. Běžky bruslařské by měly být stejně vysoké, jako běžec. Combi běžky jsou kompromisem mezi výškou klasických běžek a výškou bruslařských běžek.
3. Hmotnost lyžaře
Váha ovlivňuje výběr tvrdosti běžce. Musíme vždy volit tvrdost běžek tak, ať nám je střední část běžky volnější. Tímto tak zabráníme prošlápnutí běžky a získáme i dostatečnou rychlost.
4. Výběr holí
Pro klasické běžkování si pořídíme hole, které nám dosahují pod bradu. v případě bruslařských běžek volíme délku holí až pod nos.
5. Výběr vázaní
S výběrem vhodného vázání nám poradí v obchodě. Existují dva typy vázání, které ovšem nejsou kompatibilní. Vhodnější proto je, nechat si typ vázání stanovit odborníky.
6. Výběr bot
Boty na běžky si vybíráme podle typu vázání a typu běžkování, kterému se chceme věnovat. Boty se konstrukčně od sebe liší. Bruslařské běžky mají bruslařský typ bot. Naopak pro klasické běžkování je vhodné zvolit vysoký zateplený typ boty. V případě combi běžek bychom měli vlastnit oba typy bot.
Při dodržení tohoto postupu vám už nic nebrání v užívání si běžkování.