Volný čas Strana 4 z 6 Zjisti Jak.cz

Jak najít houby

Jsem vášnivý houbař, který miluje sbírání hub a jsem opravdový nadšenec. Sbírání hub mě baví, chce to však mít dobrý zrak a také najít to správné místo. To je základ. Najdete-li si vaše místo, my houbaři tomu říkáme ten správný flek, můžete si každý víkend přinést domů plný koš hub. Jde jen o to vědět, kam si pro ně chodit.

Samozřejmě mi také trvalo, než jsem si svá místa našla, ale povedlo se. Pokud hledáte kam se na houby vydat, řiďte se těmito radami. Sledujte, kde u lesů často parkují auta. Na tyto místa se pak taktéž vydejte. Další důležitá indicie je, že u lesa, kde stojí houbař u silnice a prodává své úlovky, jistě nestojí jen tak, ale asi právě přišel z hub.

Podle toho jsem si taktéž místa vybírala, ale časem jsem si našla i ta svoje, kam se opakovaně mohu vracet a vím, že domů nepřijdu s prázdnou. Nejprve jsem měla jedno místo, postupem času jsem hledala dál a dál a teď jich mám tolik, že za celý víkend v létě mám vždy co obcházet.

Hledejte až tehdy, když začne houbařská sezona

Neztrácejte čas hledáním hub v době, kdy ještě houby nezačaly růst, i když procházka v lese je velmi příjemná, pokud však chcete najít houby, čekejte na signál až začnou růst. Dozvíte se to z novin, televize a také podle již zmiňovaných indicií, které jsem jmenovala výše.

Jakmile začnou růst vydejte se na houby. Pokud vidíte místa u lesa, kde každý víkend stojí mnoho aut, se kterými přijeli právě houbaři, vydejte se na tato místa již v pátek, nebo ve čtvrtek. O víkendu je pak les plný a většinou se tedy o své úlovky musíte dělit i s ostatními houbaři.

Nikdy nikomu neprozraďte, kam na houby chodíte. To houbaři nedělají!!!! I když se vás neustále někdo bude vyptávat, odpovězte do lesa. Nefoťte se v lese s plným košem a nedávejte ihned fotky na Facebook, ten by totiž mohl prozradit místo, kde se právě nacházíte a dát tak spouštěcí signál pro ostatní. Mohlo by se vám stát, že vás někdo ve sbírání hub snadno předběhne.

Jaké bude počasí

Zajímá vás, jaké bude počasí dnes a v nejbližších dnech? Rádi byste věděli, jak se obléci, na co se připravit, co od počasí čekat a také, jaké si udělat plány? Můžete se podívat na počasí, které se hlásí v televizi a počasí najdete také v tisku.

Tyto informace jsou ale spíše orientační. Vy si dnes díky internetu a moderní technice můžete zjistit, jaké počasí bude přímo v místě vašeho bydliště a také v místě, kde se zrovna nacházíte.

Jak na to?

Nejjednodušší způsob zjištění je stáhnout si aplikaci do mobilu. Díky ní se vám ukáže, jak bude přímo v místě, ve kterém jste a dokonce zjistíte konkrétně na hodiny, jak bude. Ukáže se vám, kolik stupňů bude za dvě hodiny, za čtyři hodiny, za šest hodin a také jak bude v dalších dnech. Kromě stupňů se také dozvíte, jestli bude zataženo, jasno, či polojasno, bude-li pršet, sněžit, jaká bude vlhkost vzduchu a jak silný vítr bude vát.

Chytré telefony jsou dnes opravdu chytré a stačí si stáhnout aplikaci v ikoně Obchod Play, kam do vyhledávače zadáte, že chcete stáhnout počasí a odkliknete pokyn k instalaci. Jak bude také zjistíte tak, že se podíváte na internet, kde také můžete zjistit konkrétní počasí a to nejen v místě, kde se zrovna nacházíte, ale také v místě, kam se zrovna chystáte.

Zjistit si tak lehce můžete například jaké je a bude počasí na dovolené, v místech, na které strávíte několik. Pomoci vám mohou i web kamery, díky nímž se můžete na místo online podívat a uvidíte, jaké počasí tam právě panuje.

Díky internetu si tak pohodlně zjistíte vše potřebné. Jaké bude počasí, co od počasí čekat, ale také například díky google earth se můžete podívat na místo, které se chytáte navštívit a ihned uvidíte, jak to v místech, kam se právě chystáte vypadá a budete tak vědět, na co se máte připravit.

Jak jezdit autem v zimě

Jezdíte autem za každého počasí? Jak jezdit autem v zimě? Chce to trochu trénink, obzvlášť napadne-li hodně sněhu a vy musíte vyjet na místa, kde sypači příliš nefungují. Jak jezdit autem v zimě? Musíte být hodně opatrní a dávat si skutečně velký pozor.

Jedete-li ve sněhu, pak jeďte pomalu a snažte se nebrzdit, protože byste mohli dostat hodiny. Spíše podřazujte, nebo je třeba brzdit přerušovaně. Což znamená sešlápnout brzdu, pustit, sešlápnout brzdu, pustit. Spíše však opravdu raději podřazujte, protože sníh a ledovka jsou nevyzpytatelné.

Určitě mějte na svém autě zimní pneumatiky a pokud je to jen trošku možné, nasaďte sněhové řetězy. Ve městě je však ale nutné řetězy sundat. Jedete-li ve městě, taktéž jezděte velmi opatrně a pomalu. Co úplně nesnáším, když je silnice namrzlá, jedu krokem a předjede mě chytrák, který ještě troubí a ukazuje si na čelo.

Sám asi netuší, jak moc ohrožuje nejen sebe, ale bohužel i ostatní. Uvědomte si, že na silnici jako řidič, rozhodně nejste jen za sebe. V zimě se vám lehce může stát, že zapadnete. Jak tuto situaci řešit? Snažte se auto rozhoupat přidáváním a ubíráním plynu, pokud máte někoho vedle sebe, poproste jej, ať vás roztlačí.

Nacházíte-li se v oblasti, kde je velké množství sněhu, vozte u sebe lopatu, nebo alespoň lopatku, kterou si taktéž můžete pomoci při zapadnutí. Doporučujeme v pytlíku trošku štěrku, který vám pomůže celou situaci lépe řešit.

Je-li to jen trošku možné, nechte v zimě raději auto doma, protože jízda v zimě moc bezpečná nebývá. Samozřejmě něco jiného je pokud je zima mírná a moc nesněží, ale když je zima tuhá a navíc se do toho tvoří sněhové jazyky, pak je lepší jet raději autobusem.

Jak pečovat o auto

Pořídili jste si auto a přemýšlíte, jak o něj co nejlépe pečovat, aby vám vaše auto sloužilo bezvadně co nejdéle? Je samozřejmě třeba o auto se dobře starat a to zdaleka neznamená to, že budete s autem jezdit každý týden do myčky a pulírovat mu interiér.

Je to sice také velmi důležité, ale není to to nejdůležitější. Aby bylo vaše auto v pořádku, měl by jej zkontrolovat automechanik. Pokud máte nové auto, nemusíte se pár let starat o nic jiného, než o dolití kapalin a výměnu letních a zimních pneumatik.

Pokud jste si pořídili auto ojeté, pak je třeba vyměnit olej, dolít všechny kapaliny, zkontrolovat klínový řemen, brzdové destičky, motor, rozvodový řemen…. Poproste technika, ať vám provede celkovou kontrolu vašeho vozu a následně vypíše, jaké závady jsou na vozidle, co je nutné opravit hned, co později a kolik vás to bude stát.

Určitě do opravy investujte, abyste měli vše v pořádku a nedostali se tak do jakéhokoliv problému, který by mohl nastat. Při koupi automobilu počítejte i s finanční rezervou na opravy, které budou třeba. U auta je třeba neustále kontrolovat a dolévat kapaliny, aby se nestalo, že vám nějáká kapalina dojde a zadřete například motor.

Pokud to jde, dávejte své auto do garáže, obzvláště pak v zimě. Povětrnostní vlivy vašemu automobilu neprospějí. Úplně nejlepší by bylo, kdybyste v zimě, kdy se solí silnice s autem vyjížděli jen tehdy, když je to opravdu nutné.

Máte-li ke svému novému autu vztah, tak je to jen a jen dobře. Nezapomeňte na to, že je třeba automobil pořádně zabezpečit, protože zloději jsou koumáci a dokáží si poradit s kdejakou překážkou, proto používejte minimálně 2 bezpečnostní zařízení. Čím však více, tím samozřejmě lépe.

Jak naložit maso na uzení

V minulosti bylo uzení považováno za konzervování přebytků masa získaných hlavně při domácích zabijačkách.

I když domácí zabijačky existují v mnohem menším počtu, neznamená to, že si nemůžete maso vyudit i bez ní. Stačí nakoupit si sortiment, který vyudit chcete. K vyuzení se nejčastěji používá vepřová krkovice, vepřový bůček, slanina s kůží, žebra, vepřová kolena či nožičky.

Domácí uzené maso bude jistě lepší, než zakoupené v supermarketu. Je všeobecně známé, že uzeniny právě zdravé nejsou, nicméně jeho rozumné, ne časté použití v kuchyni určitě neuškodí.

Takové uzené koleno, či uzená žebra nebo nožička vyvařená ve fazolové polévce, to je opravdu velká pochoutka. Taktéž vyuzená slanina má velké využití za tepla i za studena.

Určené maso k vyuzení nejprve řádně prosolíte. Sůl se vetře do masa a nasolené maso v nádobě necháte týden odležet. Sůl použijte normální, kuchyňskou. Občas, tak dvakrát za týden, maso přeložte. Po týdnu se maso zalije nálevem.

Ten připravíte tak, že převaříte vodu s kořením. Vody bude tolik, aby všechno maso bylo v nálevu ponořené. Do ní vložíte několik lístků bobkového listu, kuličky nového koření, pepře, výborné jsou i kuličky z jalovce. Po vychladnutí nálev na prosolené maso nalijeme. Všechno maso bude pod hladinou. Takto bude maso odpočívat dalších deset dnů. Opět jej několikrát popřekládejte. Po uplynutí stanovené doby je maso připravené do udírny.

Možná máte možnost vyudit maso v obecní udírně, možná si maso chcete vyudit sami doma ve vlastní udírně.

K uzení musí být použité výhradně suché dřevo, nejlépe bukové. Dřevo by mělo být venku na vzduchu a dešti, a následně důkladně vyschnuté i dva roky. Méně vhodné je dřevo z ovocných stromů, které dává masu kyselou nebo štiplavou příchuť. Také jehličnany jsou nevhodné z důvodu vysokého obsahu pryskyřice. Jen na závěr uzení lze kvůli vůni přidat pár polének jalovcového dřeva.

Celé uzení musí probíhat pomalu. Přikládá se po několika polínkách, nesmí oheň hořet plamenem, ale jenom kouřit.

Jak koupit cedník

Cedník je jednou z nepostradatelných kuchyňských pomůcek. Na trhu je nepřeberné množství cedníků od plastových, silikonových, pocínovaných až po kvalitní nerezové.

Vybrat si je z čeho. Jenomže až při jeho použití zjistíte, zda jste nakoupili dobře.

Cedník tvaru polokoule je zpravidla dírkovaný po celém svém plášti. V obchodě si málokdo uvědomí, jakými směry poteče cezená tekutina. Rozhodně si tento tvar cedníku neposadíte do malého kastrůlku při potřebě scezení třeba kompotu. Kompotová šťáva vám bude sice stékat dovnitř podložené nádoby, avšak poteče také kolem dokola kastrolu, protože šťáva má k odtékání i postranní otvory cedníku.

Mnohem praktičtější je cedník, který je ve tvaru zkoseného kastrolu. Tekutina cezeného pokrmu odteče stejně, avšak pouze dnem cedníku posazeného do jiné nádoby a nebudete mít zatečenou celou kuchyňskou linku.

Dalším neméně důležitým momentem při nákupu cedníku je opěrný háček a tvar držadla cedníku. Všimněte si, zda má cedník vůbec háček na opačné straně rukojetě má. Je potřebný, když si potřebujete cedník opřít buď o dřez, aneb o okraj nádoby, do které pokrm cedíte. Ne, nemýlíte se, cedníky bez opěrného háčku skutečně na trhu naleznete.

I když háček na cedníku je, neznamená ještě, že je v pořádku. Zvláště u sítka na halušky, tzv. haluškovače, je důležité, aby jak rukojeť, tak opěrný háček cedníku byly dostatečně ploché a háček dostatečně zahnutý. Je velmi náročné, když při protlačování těsta přes haluškovač do vroucí vody, musíte navíc přidržovat na plotně některým prstem i hrnec s vařící vodou, protože při málo zploštělém držadle či háčku na cedníku, se vám cedník kymácí ze strany na stranu, zvláště pak, když váhou těsta je jedna strana cedníku těžší.

Můžete také na trhu vidět výrobek, který vám bude vyhovovat jak tvarem a otvory v něm, tak držadlem a opěrným háčkem, avšak nebude jednolitý. Bude mít dno zvlášť připojené k obvodové stěně.

Není to dobrá volba. Neomezuje to nijak ani cezení, ani protlačování halušek, nekomfortnost zjistíte při umývání. Pokud nemáte v kuchyni myčku na nádobí a všechno náčiní myjete ručně, jednolitý cedník velmi oceníte. Když totiž cokoliv na cedníku přischne, protože jej ihned po použití neumyjete, ze škvíry mezi dnem cedníku a jeho stěnou budete pracně přischnutou potravinu vyškrabovat.

Jak najít apartmán v Chorvatsku

Rádi byste se podívali do Chorvatska, kde je opravdu velmi krásně a kde to láká rok co rok mnoho turistů už jen kvůli vysoké kvalitě a nízké ceně? Chorvatsko není daleko, proto se tam vydáváme autobusem, nebo autem a hledáme možnost ubytování se u moře.

Jak najít apartmán v Chorvatsku?

Jednoduše přes cestovní kanceláře a agentury, které pronájem zprostředkují. Pozor na takové, které lákají na nejnižší možnou cenu, protože vám dají kontakt na majitele a vy se můžete domluvit na pronájmu přímo s ním.

Je to chyták. Žádná agentura nebude pracovat zadarmo, jen abyste měli nejlevnější dovolenou. Každý bude hledat, jak si vydělat. Sice tedy dostanete kontakt na majitele, ale ten si cenu pronájmu apartmánu navýší o to, co bude muset odevzdat agentuře za takzvané dohození klienta, proto tedy ceny nejsou nikterak výhodnější, jak agentury hlásají. Je to jen chyták na zákazníky.

Najít apartmán není těžké, spousta agentur, jež se soustředí na Chorvatsko má ve své nabídce velké množství takových apartmánů a vy rozhodně budete mít z čeho vybírat. K tomu, aby vás nečekalo žádné nemilé překvapení, volte jen prověřené cestovní agentury, či kanceláře.

Vyberte si oblast, kterou chcete navštívit a podle toho pak vybírejte v místě apartmány. Dobré je, že jsou na internetu recenze a diskuze od lidí, které tato místa již navštívili a které nám mohou pomoci k tomu, abychom se nespálili a vybrali si skutečně jen to nejlepší.

V Chorvatsku se vám bude jistě líbit

Zajímavá je nejen cena, ale Chorvatsko země jako taková. Každý si zde přijde na své, protože je tu možnost mnoha způsobů vyžití. Nejvíce oblíbené je zde potápění, jízda v motorových člunech a to především proto, že je Jaderské moře malebné, azurově čisté a obepnuté nádhernými malebnými skalami.

Je to jednoduše řečeno pastva pro oči a balzám pro duši. Písčité pláže jsou rozlehlé, nebude vám tu chybět prostor pro opalování. Apartmány jsou většinou kompletně zařízené vším, co byste si jen mohli přát mít po ruce, aby vaše dovolená byla bezstarostná a příjemná.

Jak se naučit hrát na kytaru

Na světě snad není nikdo, komu by se nelíbil zvuk kytary a písně hrané na tento oblíbený hudební nástroj. Muži za jeho pomoci snáze získávají přízeň slečen a dam a ženy zase krásně oživí častější mužské skupiny hráčů. Chcete patřit mezi hráče na kytaru a zjistit, jak se hraje na kytaru? Přečtěte si náš návod, věříme, že vám mnohé objasníme, přiblížíme a naučíme vás, jak hrát na kytaru.

Nezapomeňte naladit

Než se pustíte do samotného hraní na kytaru, musíte ji náležitě naladit. Můžete použít ladičku, která bývá zabudovaná v kytaře, nebo ladičku externí. Struny nesmí být ani příliš napnuté, ani volné.

Postavení prstů levé ruky

Úchop kytary a samotné postavení prsů musí být pevné a ohebné zároveň. Bříško palce je opřeno o krk kytary a to je kromě špiček prstů jediné místo, kde byste se měli dotýkat kytary. Dlaň by měla lícovat s hranou kytary, ale nedotýkat se. Dejte pozor, abyste struny stlačovali kolmo, aby vám neuhýbaly do stran.

Je důležité, abyste neporušovali pravidla a neusnadňovali si hraní jednotlivých tónů jinak, než jak má být zahrán. Naučili byste se tak snadno velké zlozvyky, kterých byste se pak velmi těžce zbavovali a hra by byla složitější. Správného znění všech tónů nejde dosáhnout bez správného držení.

Usnadnit nácvik správného úchopu pomůže, když zkusíte malíčkem obejmout celý krk a sáhnout dotknout se ho až zezadu. Tak dojde k překroucení předloktí, vypadá to divně, ale pokud tak chvíli vydržíte, zjistíte, že to není tak hrozné a získáte nácvik správného držení.

Postavení prstů pravé ruky

Ruka by měla být v mírném obloučku. Prsty bychom měli držet, jako bychom v dlani schovávali míček. Palec mírně trčí do boku.

Prsty jsou v kytarové literatuře označen palec „p“, ukazováček „i“, prostředníček „m“, prsteníček „a“ a malíček písmenem „c“. Na začátku můžete zkoušet hrát jen palcem, později zapojte i ostatní prsty.

Názvy strun a akordů

Každý hráč by měl znát názvy strun kytary. Jsou to E, H, G, D, A, E.

Akordy: C, D, E, G, A, F, B;

Cm, Dm, Em, Gm, Am, Fm, Bm

C7, D7, E7, G7, A7, F7, B7

Všechny akordy jsou v knihách pro začátečníky značeny na strunách a označeny čísly prstů, které mají daný akord hrát. Nezbývá, abyste si zakoupili knížku a začali pilně trénovat.

Pokud máte v okolí někoho, kdo na kytaru umí hrát, bude pro vás velkou pomocí, když vám ukáže hru, hmaty a podpoří vás při správném držení rukou. Bude pro vás snaděnší naučit se, jak se hraje na kytaru.

Jak hrát na foukací harmoniku

jak hrát na harmoniku, By: Bailey Weaver

Taky se vám líbí, když někdo ví, jak se naučit hrát na foukací harmoniku a krásně na ni hraje? Vypadá to tak jednoduše! Jenomže když to zkusíte, zjistíte, že není vůbec jednoduché fouknout do správné dírky a také sladit nádechy a výdechy, díky kterým harmonika vyloudí jiné tóny.

Pořiďte si kvalitní foukací harmoniku

I když jsou to lákavé nabídky, nenechte se lapit a nekupujte si foukací harmoniku v obchodě, který není zaměřen na prodej hudebních nástrojů. Jen tak získáte kvalitní nástroj, který vám vydrží a hlavně bude hrát, jak má. Levné kousky nelze naladit, nikdy nedosáhnete tak dobrých výsledků, jako s foukací harmonikou od kvalitního výrobce.

Jak začít hrát na foukací harmoniku

Důležité je správné držení nástroje. Vezměte ji do pravé ruky mezi palec a ukazováček. Ostatní prsty držte spjaté k ukazováčku.

Levá ruka slouží jako vzduchová kapsa, zvláště u pokročilých hráčů. Otočte ji dlaní vzhůru, palec opřete o levý spodní okraj foukací harmoniky a prsty obejměte foukací harmoniku zezadu, směrem vzhůru. Prsty překryjete pravou ruku, která pevně foukací harmoniku drží. Pokud se vám harmonika nedrží dobře, zkuste ruce přehodit. Teď máte dobré postavení pro hraní tlumených tónů.

Druhé držení je otevřené. Pravá ruka drží foukací harmoniku stejně, jen levá se z polohy kapsy otevře, dlaň v podobě misky přetočíte na levý bok foukací harmoniky a tím zahrajete jasné, zvučné tóny.

Jak zahrát první tóny na foukací harmoniku

Ideální je foukací harmonika naladěná do C dur. Každá harmonika je označena, na vrchní části jsou nad každou dírkou číslice 1-10. V dírkách se ukrývají hrací plíšky. V každé jsou dva, jeden rozezníte nasátím vzduchu, jeden fouknutím. Dá se říct, že foukací harmonika má 20 tónů. Hluboké najdete v nižších číslech, vysoké ve vyšších.

Dokonalé souznění rtů

Abyste hráli skutečně dobře, musíte natrénovat správný úchop foukací harmoniky nejen rukama, ale i rty. Zvolte si jeden ze dvou způsobů, jak hrát na foukací harmoniku. Naučit hrát na foukací harmoniku se můžete buď foukáním do jednotlivých dírek, kdy špulíte rty a foukáte přesně, anebo můžete harmoniku uchopit rty a jazykem překrývat dírky, do kterých nechcete vdechovat, nebo vysávat vzduch.

Hra na foukací harmoniku není jednoduchá. Jak se hraje na foukací harmoniku zjistí jen ten, kdo pilně trénuje a nenechá se odradit případnými začátečnickými nezdary. Když vydržíte, jistě z vás bude dobrý hráč a bavič. Anebo si můžete hrát jen tak, pro radost.

Jak hrát šachy

Naučit se jak se hrají šachy není až tak složitá věc… zvládnou ji i menší děti, pokud je hra baví. Není důležité, jste-li kluk, nebo holka, zahrát si může každý a mezi námi jsou jak výteční šachisté, tak šachistky. Je ale pravdou, že muži mají v této hře napřed.

Co budete potřebovat

Abyste zjistili, jak se naučit hru v šachy, budete potřebovat pár věcí. Šachovnici, která bývá dřevěná, papírová, látková, nebo přímo vyrytá, namalovaná na stole… Má celkem 64 polí, na kterých se střídá bílá a černá barva. Jsou označeny číslicemi 1-8 a písmeny a-h.

Figurky mají také dvě barvy, bílou a černou. Světlé i tmavé „vojsko“ se skládá z osmi pěšáků, dvou věží, dvou jezdců, dvou střelců, krále a královny.

Barva šachovnice i figurek nemusí být jen černá a bílá, často se setkáte s figurkami ze světlého dřeva a tmavého dřeva, béžovými a tmavocihlovými, nebo světlešedými a tmavošedými.

Postavení šachovnice a figurek

Šachovnice má být postavená tak, aby jste měli u své pravé ruky bílé pole šachovnice. Pokud máte tmavé, otočte ji.

Figurky si staví každý hráč na své straně. V první řadě u vás budou po krajích figurky věže, vedle nich koně, vedle koní střelci, a vedle střelců král a královna. Nevíte, jak je umístit? Bílá dáma patří na bílé pole a černá na černé. Budou stát tedy naproti sobě.

V řadě před tímto vojskem budou stát pěšáci.

Hra může začít

Určíte si, kdo bude mít světlé a kdo tmavé figurky. Bílý hráč pak začíná hru. Následně se hráči střídají vždy po jednom tahu. Nikdo nemůže říct, že tah odmítá, nebo “jedno kolo stojí“. Tah znamená, že posuneme jednu figurku podle pravidel. To neplatí u rošády, u které dochází k pohybu krále a věže.

Figurka nemůže táhnout na pole, kde už stojí figurka stejné barvy. Pokud se tahem dostaneme na pole, kde už stojí soupeřova figurka, dochází k tzv. braní a figurka soupeře končí ve hře.

Všechny figurky mají své pravidla pro tah. Teď si je vyjmenujeme:

Pěšák

První tah každého pěšáka může být o dvě pole, ale musí být obě prázdné. Dále se tahem posunuje o jedno pole dopředu. Soupeřovy figurky vyhazuje ze hry tak, že jej tahem posuneme šikmo dopředu od pole, na kterém stál.

Pokud pěšák ohrožuje prázdné pole, které přeskočil soupeřův pěšák tahem o dvě pole dopředu, pak ho může pěšák vzít, jakoby soupeřův pěšák postoupil jen o jedno pole. Tomuto tahu se říká braní mimochodem, ale je proveditelné jen hned potom, co soupeř svým pěšákem takto táhnul.

Pokud se pěšák dostane až na konec hrací desky, na pole kde stáli král, dáma, střelec… může hráč, jemuž pěšák patří udělat proměnu a promění pěšáka za jakoukoli figurku, která se mu právě hodí. Ta okamžitě nabývá pravomoc a může způsobit šach, nebo se podílet na matování.

Střelec

Pohybuje se šikmo po polích, tedy po diagonálách. Říká se mu tedy buď černopolní, nebo bílopolní, nikdy totiž nezmění barvu pole, bude vždy na barvě, na které začínal hru.

Jezdec

Skáče trošku komplikovaně, ale rychle si na jeho tahy zvyknete. Jsou ve tvaru L, je jedno do které strany. Vždy dvě pole rovně a jedno stranou, nebo jedno rovně a dvě stranou. Nezáleží na tom, jsou-li na polích v okolí nějaké figurky. Při každém skoku dochází ke změně barvy pole – vychází z bílého, končí na černém a naopak.

Věž

Zásadně se pohybuje po řadách a sloupcích, tedy jen rovně.

Dáma

Je nejsilnější figurkou. Může se pohybovat rovně i šikmo o libovolný počet polí.

Král

Králův pohyb je omezen jen na jedno pole do kteréhokoli směru, tedy se může hnout do osmi různých směrů (pokud nestojí na kraji herní plochy).

Výjimkou je rošáda, ke které může dojít, pokud král a některá z věží zatím neudělali tah. Probíhá tak, že se král posune o dvě pole směrem k věži a věž přes krále posuneme na pole, ze kterého král vyšel. Pole mezi králem a věží musí být naprosto volné, král nesmí být před rošádou v pozici šach a nesmí přejít přes pole, které ohrožuje soupeř. Žádným tahem se nesmí král dostat do nebezpečí, kdy by ho soupeř tahem kterékoli figurky bral, tedy dal mat.

Pokud tahem některé figury ohrozíme soupeřova krále, dáváme šach. Soupeřova povinnost je hrát tak, aby odvrátil tuto hrozbu. Pokud to nelze udělat, hra končí matem a vyhrává hráč, který hrozbu způsobil. Hra končí i v případě, že se některý z hráčů vzdá.

Remíza, neboli nerozhodný výsledek znamená, že se na tom hráči dohodli. Dále nastává při patu, což je situace, ve které není možné provést žádný dovolený tah. K remíze dochází i pokud: dojde třikrát ke stejné situaci, redukcí počtu figurek tak, že zbývajícími figurkami už nejde dospět k matu a také pokud hráči provedli 50 po sobě jdoucích tahů, aniž by jeden z nich ztratil nějakou figurku, nebo táhli pěšákem.

To jsou všechny šachové figurky. Nyní nezbývá než usednout ke stolku a začít trénovat a zkoušet, jak se hrají šachy.

Kupte si krásné, dřevěné šachy v bytelné dřevěné krabici s vyrytou šachovnicí na jejím povrchu, procvičte svůj mozek a poznejte krásu a kouzlo, kterou tato královská hra nabízí.