Rubrika: Vaření

Chystáte se udělat oslavu a chcete mít krásně nazdobený dort? Jak upéct dort a potom jej ozdobit, aby byl unikátní a zajímavý a aby kromě dobré chuti, také dobře vypadal? Jak ozdobit dort? Dort lze nazdobit různými způsoby, záleží také pro koho je dort určen a komu jej chcete dát. Pokračovat ve čtení „Jak ozdobit dort“

Kdo z nás by neměl rád karamel. Karamel je součástí mnoha potravinářských výrobků. Vždyť i jeho výroba probíhá právě v potravinářském odvětví. Z karamelu se vyrábí bonbóny, krémy, a dokonce je i součástí alkoholových nápojů, nebo si jej přidáte do kávy.

Karamel je potravina oranžové barvy se sladkou chutí s nádechem připečení. Vznik karamelu je spojen s karamelizací cukru. Běžné využití karamelu je jako potravinářské barvivo. Položme si tedy otázku – jak se dělá karamel? Karamel vyrobíme velmi jednoduše.

Jeho přípravu zvládneme i doma. Před zahájením přípravy karamelu, bychom si měli zjistit, co vše budeme potřebovat k jeho výrobě. Karamel bude ke své výrobě potřebovat suroviny, kuchyňské potřeby a nakonec ledničku. Pokud vše máte připraveno, můžete začít dělat karamel.

Jak se dělá karamel – postup

1. Suroviny

Pro přípravu karamelu budete potřebovat 0,5 kila cukru krupice, 12 deka vařící vody, 15 deka Hery. Z kuchyňských potřeb si pak připravte bílý talíř, hrnec a dlouhou vařečku.

2. Smíchání surovin

Cukr nasypete do hrnce. Hrnec umístíte na plotnu o střední teplotě a neustále míchejte. Míchejte od dna hrnce, pečlivě a pomalu. Cukr bude postupně žloutnout a hrudkovatět. Nepřidávejte teplotu, stále vařte na střední teplotě. Míchání trvá 15 minut.

3. Rozpuštěný cukr

Cukr se již rozpustil a obsahuje mnoho velkých hrudek. Teplotu teď musíte zeslabit na minimum. Začněte vařečkou tlouct do hrudek ve snaze je rozmělnit. Pokud Vám začne směs tuhnout, plotna má příliš nízkou teplotu. Přihřejte si vodu, tak aby byla vařící.

4. Kontrola barvy a chuti karamelu

Cukr nám čím dál více hnědne. Tak je to správně. Vařečkou ve směsi vytvoříme malý tenký proužek a natřeme ho na bílý talíř. Tak si ověříte, zda má karamel správnou barvu. Poté ochutnejte. Karamel by měl mít při prvním setkání s jazykem chuť lízátka a následně až karamelu.

5. Správná konzistence

Pokud má karamel správnou chuť a barvu, odstavíme jej z plotny. Přilijeme do něj vařící vodu a mícháme. Necháme chvilku vychladnout. Poté vyzkoušíme, zda má karamel konzistenci marmelády. Pokud ano přidáme tuk. Směs míchejte co 10 minut. Poté nalijte směs do skleniček a dejte vychladnout do lednice.

 

Milujete kávu a tak přemýšlíte, jak nejlépe kávu připravit? Záleží velmi na tom, jakou kávu byste si rádi připravili, jestli to má být káva černá, s mlékem, Latté, nebo Capuccino.

Jak nejlépe připravit kávu?

U černé kávy to není zas až tak těžké, horší to je právě s kávou Latté, nebo s Capuccinem. Pokud zrovna nemáte kávovar, který to umí a mezi které patří například kávovary na kapsle, které udělají skvělou kávu naprosto jednoduše a bez jakéhokoliv vašeho zásahu, pak si budete muset poradit sami.

Kávovary nemusí být nutně s kapslemi, ale mohou být na kávu a mléko, kde si mléko můžete buď sami vyšlehat, nebo to kávovar udělá za vás. Vynikající je, pokud si na dno kávy dáte třeba nugát a rázem máte nugátovou kávu.

Máte-li si však pomoci sami, bude to o něco složitější, ale i tak si lahodnou kávu dokážete dokonale připravit i doma. Stačí vám k tomu mléko, rozpustná káva a tryska, kterou pořídíte například v Ikee za nějákých 30 Kč. Mléko našleháme pomocí trysky, můžeme ho nejprve ohřát v mikrovlnné troubě. Důležité je, kolik mléka do hrnečku dáme.

Pokud chcete Capuccino, nebo Latté, naplňte hrnek do ¾ mlékem. To potom našlehejte a šlehejte jej tak dlouho, dokud z něj pomocí trysky nevyšleháte pěnu. Do takto našlehaného mléka přilijte už jen malé množství kávy. Bohatě bude stačit půl deci kávy.

Jaký je rozdíl mezi Capuccinem a Latté?

V přípravě v podstatě žádný, protože se obě kávy připravují stejně. Capuccino se dává do většího, objemnějšího hrnečku a na vrch se posype skořicí, nebo kakaem. Oproti tomu Latté se připravuje do úzké dlouhé sklenice a může se dochutit oříškem, vanilkou, nebo například karamelem.

V minulosti bylo uzení považováno za konzervování přebytků masa získaných hlavně při domácích zabijačkách.

I když domácí zabijačky existují v mnohem menším počtu, neznamená to, že si nemůžete maso vyudit i bez ní. Stačí nakoupit si sortiment, který vyudit chcete. K vyuzení se nejčastěji používá vepřová krkovice, vepřový bůček, slanina s kůží, žebra, vepřová kolena či nožičky.

Domácí uzené maso bude jistě lepší, než zakoupené v supermarketu. Je všeobecně známé, že uzeniny právě zdravé nejsou, nicméně jeho rozumné, ne časté použití v kuchyni určitě neuškodí.

Takové uzené koleno, či uzená žebra nebo nožička vyvařená ve fazolové polévce, to je opravdu velká pochoutka. Taktéž vyuzená slanina má velké využití za tepla i za studena.

Určené maso k vyuzení nejprve řádně prosolíte. Sůl se vetře do masa a nasolené maso v nádobě necháte týden odležet. Sůl použijte normální, kuchyňskou. Občas, tak dvakrát za týden, maso přeložte. Po týdnu se maso zalije nálevem.

Ten připravíte tak, že převaříte vodu s kořením. Vody bude tolik, aby všechno maso bylo v nálevu ponořené. Do ní vložíte několik lístků bobkového listu, kuličky nového koření, pepře, výborné jsou i kuličky z jalovce. Po vychladnutí nálev na prosolené maso nalijeme. Všechno maso bude pod hladinou. Takto bude maso odpočívat dalších deset dnů. Opět jej několikrát popřekládejte. Po uplynutí stanovené doby je maso připravené do udírny.

Možná máte možnost vyudit maso v obecní udírně, možná si maso chcete vyudit sami doma ve vlastní udírně.

K uzení musí být použité výhradně suché dřevo, nejlépe bukové. Dřevo by mělo být venku na vzduchu a dešti, a následně důkladně vyschnuté i dva roky. Méně vhodné je dřevo z ovocných stromů, které dává masu kyselou nebo štiplavou příchuť. Také jehličnany jsou nevhodné z důvodu vysokého obsahu pryskyřice. Jen na závěr uzení lze kvůli vůni přidat pár polének jalovcového dřeva.

Celé uzení musí probíhat pomalu. Přikládá se po několika polínkách, nesmí oheň hořet plamenem, ale jenom kouřit.

Cedník je jednou z nepostradatelných kuchyňských pomůcek. Na trhu je nepřeberné množství cedníků od plastových, silikonových, pocínovaných až po kvalitní nerezové.

Vybrat si je z čeho. Jenomže až při jeho použití zjistíte, zda jste nakoupili dobře.

Cedník tvaru polokoule je zpravidla dírkovaný po celém svém plášti. V obchodě si málokdo uvědomí, jakými směry poteče cezená tekutina. Rozhodně si tento tvar cedníku neposadíte do malého kastrůlku při potřebě scezení třeba kompotu. Kompotová šťáva vám bude sice stékat dovnitř podložené nádoby, avšak poteče také kolem dokola kastrolu, protože šťáva má k odtékání i postranní otvory cedníku.

Mnohem praktičtější je cedník, který je ve tvaru zkoseného kastrolu. Tekutina cezeného pokrmu odteče stejně, avšak pouze dnem cedníku posazeného do jiné nádoby a nebudete mít zatečenou celou kuchyňskou linku.

Dalším neméně důležitým momentem při nákupu cedníku je opěrný háček a tvar držadla cedníku. Všimněte si, zda má cedník vůbec háček na opačné straně rukojetě má. Je potřebný, když si potřebujete cedník opřít buď o dřez, aneb o okraj nádoby, do které pokrm cedíte. Ne, nemýlíte se, cedníky bez opěrného háčku skutečně na trhu naleznete.

I když háček na cedníku je, neznamená ještě, že je v pořádku. Zvláště u sítka na halušky, tzv. haluškovače, je důležité, aby jak rukojeť, tak opěrný háček cedníku byly dostatečně ploché a háček dostatečně zahnutý. Je velmi náročné, když při protlačování těsta přes haluškovač do vroucí vody, musíte navíc přidržovat na plotně některým prstem i hrnec s vařící vodou, protože při málo zploštělém držadle či háčku na cedníku, se vám cedník kymácí ze strany na stranu, zvláště pak, když váhou těsta je jedna strana cedníku těžší.

Můžete také na trhu vidět výrobek, který vám bude vyhovovat jak tvarem a otvory v něm, tak držadlem a opěrným háčkem, avšak nebude jednolitý. Bude mít dno zvlášť připojené k obvodové stěně.

Není to dobrá volba. Neomezuje to nijak ani cezení, ani protlačování halušek, nekomfortnost zjistíte při umývání. Pokud nemáte v kuchyni myčku na nádobí a všechno náčiní myjete ručně, jednolitý cedník velmi oceníte. Když totiž cokoliv na cedníku přischne, protože jej ihned po použití neumyjete, ze škvíry mezi dnem cedníku a jeho stěnou budete pracně přischnutou potravinu vyškrabovat.

Na nejvyšší příčce žebříčku potravinových zásob našich babiček, bylo nakládané zelí. Dnes, kdy si můžeme koupit všechno, zdaleka není tolik domácností, které si na zimu připravují soudek kysaného zelí.

Mezi sterilovaným z obchodu a vykysaným zelím domácím je velký jak chuťový, hlavně ale zdravotní rozdíl. Domácí kysané zelí je bez veškerých chemických přídavků.

Pravda, doba nakládání zelí je zpravidla na podzim, po sklizni hlávkového zelí z polí. Je výhodou, že mnohé zemědělské podniky už prodávají zelí přímo krouhané. V igelitovém pytli si přinesete domů množství, které chcete naložit a máte ušetřenu práci s krouháním doma. Krájení nožem nepřichází snad ani do úvahy.

Pokud se rozhodnete naložit si zelí i teď, nebudete litovat. Vitamíny, které budete mít za tři týdny kvašení k dispozici, od vás vyženou každý neduh!

Potřebujete soudek a nože na krouhání zelí. Ty vám určitě někdo ze známých půjčí, pokud si je nebudete chtít kupovat. Soudek si v domácích potřebách vyberete. Bývá ve velikostech cca 9, 16, 22 litrů. Do 16ti litrového soudku potřebujete cca 15 kg nakrouhaného zelí, plus 3 – 4 kg nakrájené cibule. K tomu si připravíte ještě 2 sáčky celého kmínu, sůl a asi 5 feferonek, nejlépe červených, nakrájených na drobno. I se semínky.

Ideální je v dětské vaničce všechno namíchat. Zelí, kmín, sůl i barevné papričky. Nesolte mnoho, je mnohem lépe si zelí při vaření přisolit.

Když ale nemáte možnost vše promíchat, také nevadí. Tlačte postupně do soudku vrstvu zelí, cibule, posypte kmínem, osolte, přidejte mezi prsty feferonky. A takto pořád dokola.

Tlačení zelí je docela pracné. Dokáže to žena, snadnější to bude ale pro muže. Má větší a silnější pěst, kterou zelí dusá a dusá, až je ze zelí vytlačena voda. Možná vám rády pomohou děti, těm se do soudku vejde noha, předem umytá.

Po natlačení zelí zatížíte umytým kamenem, aby při kvašení nestoupalo vzhůru. Zalijete vodou tak, aby bylo zelí pod hladinou, soudek uzavřete víkem. Do žlábku kolem víka také nalijete vodu, aby bylo zamezené vnikání vzduchu dovnitř. Zelí necháte v teple 15-20° kvasit.

Nejlépe v místě, kde vám nebude překážet aroma, které při kvašení bude vznikat. Například v kotelně, v teplém sklepě. Pravidelně však soudek se zelím kontrolujte. Zelí musí být ponořeno pod hladinou. V případě, že nebude, převařenou osolenou, ale ochladlou, vodou zelí zalijte. Také dbejte, aby ve žlábku soudku byla voda.

Asi po třech týdnech je zelí hotové a máte pochoutku za syrova i k vaření.

Také při odebírání zelí vždy dolijte převařenou slanou vodu, pokud by zelí nebylo zakryté hladinou kyselice.

Mojito je typický kubánský nápoj, ve kterém jsou obsaženy lístky máty, bílý rum, třtinový cukr, limetka a perlivá voda a to v případě, že budete chtít mojito alkoholické. Mojito může být i nealkoholické a můžeme si jej připravit i sami doma.

Co k tomu bude potřeba?

Stejné ingredience, jako u alkoholického mojita, jen vynecháme rum.

Třtinový cukr, je potřeba nechat pořádně rozpustit. Dno skleničky posypeme cukrem. Rozdrtíme led, uděláme z něj tříšť a tou naplníme sklenici do dvou třetin. Do tříště přidáme pár lístků máty a dolijeme džusem.

Do sklenice přidáme šťávu z limetky a vhodíme i s kůrkou do nápoje, dolijeme sodou. Celou přípravu zakončíme vložením brčka a míchátka a sklenici ozdobíme limetkou.

Mojito bylo poprvé v baru představeno již v roce 1927. Nápoje, které však byly mojitu podobné se objevovaly již koncem 16. století. Mojito se stalo velmi oblíbeným a dnes je také velmi žádaným. Virgin mojito, tak se říká nealkoholickému mojitu, si můžete dopřát i když jste řidič. Pokud se však chystáte na popíjení alkoholu, dopřejte si mojito spolu s bílým rumem.

V jedné knize se také uvádí, že nápoj mojito se dříve pil každý den jako prevence proti choleře. K přípravě mojita použijte vysokou sklenici. Pokud budete chtít alkoholické mojito přidejte panáká, to znamená 4 cl, nebo 5 cl kubánského rumu.

Nápoj Mojito je oblíbený hlavně v letních měsících, kdy vás příjemně ochladí a osvěží. Přípravy tohoto nápoje mohou být různé, nemusíte se nutně řídit jen jedním receptem, ale mojito si klidně můžete udělat i 5x jinak. Do nápoje můžete dodat i jahody, nebo zázvorovou limonádu, meloun, nebo čerstvou malinu.

Všechny tyto ingredience jsou vynikající kombinací s letním osvěžením kubánského nápoje mojito. Záleží jen na vaší fantazii, jak si tento nápoje dochutíte. Důležité je, aby vám chutnal.

Zkusily jste si už pečení dortu? Anebo k takovému uměleckému dílku vzhlížíte s myšlenkou, že tohle byste nikdy nedokázaly?

Mnoho lidí mnoho ví. I při výrobě dortů jsou fígle, které hospodyňky cukrářky objeví buď předáváním si jich mezi sebou, anebo díky zkušenostem svým vlastním. Uvedením některých z nich bude možná pro vás povzbuzením, abyste vyzkoušely milé překvapení upéct vašim milým.

Neznamená, že dort ve tvaru kruhu musíte nutně péct ve formě kruhové. Stejně tak můžete upéct korpus či korpusy na plechu, a kruh, nebo jiný požadovaný tvar vykrojit. Kruh si můžete vystřihnout z papíru, stejně tak srdce, protože jeho stejnoměrný tvar se od oka vykrajuje obtížně. Ale třeba číslice k narozeninám vaší ratolesti, či k vzácnému jubileu vaší babičky, ty si předkreslíte třeba nožem.

K upečení korpusů vůbec nepotřebujete formu vymazávat. Na dno vystřihněte podle tvaru formy pečící papír a boky formy ponechejte suché. Těsto při pečení po stěnách rovnoměrně stoupá vzhůru a tak je upečený korpus na povrchu rovný, nevznikne kopeček uprostřed. Ten se utvoří tehdy, když po vymaštěných stěnách těsto „klouže“, nemůže nahoru a vypoulí se středem.

Do těsta na dort počítejte 4 dkg polohrubé, nebo z části hladké mouky na každé vajíčko.

Při pečení dortů velkých pečte korpusy dva, například ze 6 a 6 vajíček. Do dortu ořechového místo 4 dkg mouky přidejte 4 dkg pomletých ořechů. Nejvíce však 6 dkg ořechů místo 6 dkg mouky. Ořechy jsou mastné, těsto by bylo při větším množství ořechů těžké. Ořechy vlašské jsou lepší, než ořechy lískové.

Před vložením formy s těstem do trouby bude tato předehřátá na 200°, po vložení ihned teplotu stáhneme na 150°. Podle výšky korpusu pečeme asi 45 minut. Troubu neotvírejte prvních 15 minut. Těsto by kleslo, korpus by zůstal sražený. Upečení zkoušíme špejlí. Suchá špejle po vpichu do těsta značí, že je dort upečený.

Korpus vyklopte na další pečící papír. Přilepený kruh na vyklopeném korpusu stáhněte, aby dort vychladnul. Rozkrojení pro náplň je lepší až druhý den. Na krájení používejte jenom dlouhý nůž s pilkou, řez se vám podaří pěkně rovný. Džem či marmeládu použijte pikantní, pěkně chuťově ladí s máslovým krémem.

Na krém používejte jenom kvalitní máslo. Změklé důkladně vyšlehejte s práškovým cukrem a maličkým množstvím rumu. Cukr v hotovém krému malinko křupe? Jste ta správná cukrářka. Rum krém konzervuje, vydrží dlouho chutný. Kakao nebo mletou kávu přidáme do základního krému, když chceme krém kakaový nebo kávový.

Pokud máte korpus překrojený třikrát a více, střední díl pokropte sirupem: převařená voda s cukrem a přidat lžíci rumu. Dort nepůsobí suše.